„Až muzika přestane hrát – co se likvidity týče – celé se to hodně zkomplikuje. Ale dokud hudba zní, musíme tancovat, co to dá. Stále tancujeme.“ Tahle již legendární slova vystihují horečnatou dobu těsně před vypuknutím finanční krize jako máloco. V červenci 2007 je vyřklCharles Prince, tehdy nejvyšší šéf Citigroup. Do Vánoc téhož roku měl spakováno. Hudba dohrála a mrtvolné ticho pak sem tam protnul jen nějaký ten umíráček za padnuvší bankou. „Citi“ se dosud drží, ačkoliv má za sebou už třetí multimiliardovou sanaci.
Badatelé si tuhle bankéřskou tancovačku, z níž má bolehlav celý svět, dosud vysvětlovali jako výsledek stádního chování finančníků. To, říkají, plynulo buď z oddané víry v asymetrii informací („Tihle chlapíci zatraceně musí vědět něco, co já ne.“), z iracionality „haló efektu“ („Tenhle chlapík má drahou kravatu a pěstěnou tvář – ten se jistě nemýlí.“) či přehnaného optimismu.
Roland Benabou z Princetonské univerzity to v aktuální studii „Skupinové myšlení: Kolektivní sebeklamy v organizacích a na trzích“ vidí trochu jinak. Jednotlivci se mohou do stáda začlenit nikoli na základě nějakých iracionalit či odchylek od přísně rozumového jednání, ale právě tak, že racionálně propočítávají očekávané náklady a přínosy svých rozhodnutí. Méně vzletně, i bankéři se mohli dovtípit známého „držet hubu a krok“. Taneční krok [2:04-2:22].
Benabou ukazuje, že i racionální lidé, za něž bankéře obecně máme, podléhají zkázonosnému „groupthinku“. Jestliže si spočítali, že „držet hubu a krok“ je z hlediska jejich osobního užitku prospěšnější než být zvěstovateli temných pesimismů bez obalu – než se stavět proti předraženým akvizicím či nákupům rizikových hypoték a souvisejících cenných papírů -, změnili spíše svoje „přesvědčení“, nikoli zaměstnavatele. Proč také riskovat vyhazov: být zticha je méně nákladné než být ostrakizován či dokonce „odejit“ (nezapomeňme navíc, že skoro všechny banky se chovaly podobně, takže by bylo obtížné najít prozíravějšího zaměstnavatele).
Ostatně bankéři se chovali jen jako lidé: kdo chce na tancovačce, když zábava graduje, slyšet o opici příštího rána. „Nesýčkuj, drž hubu a tancuj. Bav se.“
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
