„Analytici na Wall Street nyní zrovna nemají na růžích ustláno. S hypoteční krizí a jejími bolavými následky si stále více investorů uvědomuje to, co ti nebystřejší vědí dlouho: analytici jsou k ničemu,“napsal autor blogu téměř před rokem.
V dalším textu pak rozvinul (a o vědeckou literaturu opřel) tezi o tom, že analytici jsou spíše marketinkoví pracovníci, kteří prostou reklamu „své“ finanční instituci, stejně jako vlastní nevědomost, mnohdy kryjí za okázale zbytečné expertní výrazivo (v českých poměrech i za anglicismy) či třeba za sebevědomí v předpovídání věcí budoucích, jež by snad bylo případné jen u majitelů zaručeně funkční věštecké koule.
Navíc, tito lidé jsou sice ekonomicky vzdělaní, zpravidla však „jedou“ jistou linii (mainstreamových) teorií, přičemž konkurenční teorie buď neznají, nebo jimi pohrdají. A to i tehdy, popisují-li tyto skutečnost lépe.
Graf Bloombergu ukazuje, jak se měnila doporučení analytiků americké investorské veřejnosti tváří v tvář největší finanční krizi od třicátých let, již mnozí už označují za „velkou depresi II“. Sice vzrostla doporučení „držet“, poklesla „nakupovat“, avšak podíl rad k prodeji zůstává přibližně stejný, ať už je index Dow Jones na více než 14000 bodech (říjen 2007) či pod 8000 body (letos). Prodávat – to nikdy!
Ano, akcie jsou dlouhodobou investicí, třeba i na několik desítek let. Vždy lze argumentovat, že v dlouhém období budeme nejen všichni mrtvi, jak proslule hlásal John Maynard Keynes, ale též že akcie zhodnotí. Takhle asi uvažují analytici.
Ale pozor. Někdy ani několik desetiletí stačit nemusí. Dne 29. prosince 1989 vystoupal japonský index Nikkei na 38915 bodů. Výše už jej kolosální realitní bublina nepřifoukla. Dne 12. února 2009 ukazuje Bloomberg u téhož indexu cifru 7705. Noc moc zhodnocení za téměř dvacet let.
Někteří ekonomové, například ten, na jehož přednášky dochází i Warren Buffett, míní, že svět čeká patnáctiletá krize typu „Japonsko“.
Analytici zřejmě věděli a vědí jinak. Možná i proto se Buffett stal investorskou legendou – poslouchá někoho jiného.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
