Nakupuje se za každého počasí, za každého režimu, je-li co. Dříve platilo „čelem k mas(n)ám“, dnes „autem k hypermarketům“. Některé tyto velkoprodejny proto využívají faktoru počasí a na přilehlá parkoviště instalují přístřešky pro jistý, omezený počet vozů. Ouha. Možnost zaparkovat je zde vyhrazena jen držitelům věrnostních karet. Jinými slovy, možnost ukrýt čtyřkolou „nákupní tašku“ před deštěm je odměnou za nadstandardní spotřebu skrze daný hypermarket.
Věrnostní programy, zlaté, stříbrné či platinové karty tak rozvrstvují klientelu velkoprodejny tak, jako výše mzdy rozvrstvuje společnost. Touha po vyšším statutu, touha vyniknout v davu, je přirozenou vlastností, jíž je více či méně nadán každý. Hypermarkety vědí, že lidé v rámci závodu o vyšší postavení (o vzácnější věrnostní kartu v tomto případě) budou soutěžit ve výši útraty.
Nový článek v Chicago Journal of Consumer Research pak říká, že je lepší, bude-li těch věrnostních stupňů více než jednom jeden, jelikož ti nejvýše postavení, platinoví, se budou cítit „elitněji“, uvidí-li pod sebou krom obyčejných smrtelníků ještě stříbrné a zlaté. Ti zatím jen stříbrní zas budou mít motivaci více utrácet a moci pak zaparkovat auto pod stříškou – a připadat si „elitněji“.
Zatímco přebujelá věrnostní spotřeba jistě svým dílem přispěla k současné krizi, deflace je nebezpečím z krize plynoucím. Ale co je to vlastně deflace? V původním, čistém významu slova jde, jak argumentujenapříklad profesor ekonomie George Reisman, o obecný pokles poptávky (způsobený snížením peněžní nabídky a/nebo poklesem počtu výdajů v hospodářství). Propad cen – jev, pro nějž je slovo deflace užíváno nyní – je pouze důsledkem útlumu poptávky. Obecný pokles cen může však nastat i tehdy, když k žádnému snížení poptávky nedochází, když například nový vynález či vyšší produktivita práce umožní dodávat zboží výrazně levněji. Takový druh poklesu cen nijak nenahlodává ziskovost firem.
Obecný pokles cen tedy rozhodně není deflací v čistém smyslu slova. Naopak, tento pokles cen je důsledkem a zároveň lékem deflace. Lékem proto, že jestliže před krizí nakoupíte v hypermarketu za tisíc korun, v krizi – kdy klesá poptávka a tedy ceny – můžete totožný nákup uskutečnit za osm stovek. Dvě stovky zbudou a lze za ně potenciálně nakoupit „něco navíc“ – což ekonomice jen pomůže.
Problém je, že vlády i řada ekonomů zaměňuje deflaci s poklesem cen. Litím likvidity pak brání tomu, co je lékem na nižší poptávku, totiž aby ceny vyklesaly. I proto máme krizi.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
