Británie truchlí. Skonal Reg Varney, komik, jenž proslul coby autobusák Stan Butler v televizním seriálu 70. let On the Buses. Varney však zastává nezastupitelné místo i v ekonomických dějinách. Navěky bude zapsán jako první člověk na světě, jenž si vybral peníze z bankomatu. Stalo se tak 27. června 1967 v Enfieldu na severu Londýna, kde ústav Barclays instaloval historicky první „pouliční strojek na peníze“.
I autor tohoto blogu se s bankomatem poprvé setkal na ostrovech. Vzpomíná, kterak jeho dětská mysl tehdy, v létě 1989 ve skotském Edinburghu, nebyla s to pobrat, odkud se peníze náhle vzaly. Vidouc dospěláka tahat obnos jen po vložení kusu plastu, domnívala se, že je to výdobytek kapitalistické ekonomiky, v níž jsou i peníze zadarmo.
Peníze, ví dnes, zadarmo nejsou. Co hůř, každá hotovost neustále a nenápadně ztrácí na ceně – ohlodává jí zub inflace. Ta je přítomna vždy. Tedy až na vyhrocená období, jako je toto, kdy je rizikem spíše deflace, tedy pokles cenové hladiny (profesor Nouriel Roubini hovoří dokonce o stag-deflaci).
Učebnicová ekonomie viní inflaci z několika zel, z nichž zásadním je nutnost počítat s náklady ošoupané podrážky. Jelikož se nevyplácí držet hotovost, lidé častěji navštěvují banky a jiné finanční ústavy, kde peníze tu ukládají, tu vybírají a tu zase ukládají. Návštěvy bank je stojí čas, který mohli využít smysluplněji. Robert Lucas, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, vyčíslil roku 1995 náklady ošoupané podrážky na jedno procento hrubého národního produktu USA.
Právě bankomaty však tyto náklady logicky snižují. A nejen to. Automat na peníze, společně s elektronizací bankovnictví, vedl v letech 1987 až 1999 ve dvanácti evropských zemích k úspoře 32 miliard dolarů, což odpovídalo 0,38 procenta HDP onoho tuctu států. Vyplývá to z pět let staré studie Davida Humphreyho, ekonoma Floridské státní univerzity.
Bankomaty se na makročíslech projevují ještě jinak. Dokud si Varney v premiéře nevytáhl peníze, bylo nemyslitelné, aby se po pátém pivku mohlo přidat ještě šesté – předpokládáme-li právě vyprázdněnou šrajtofli, kamarády neochotné „založit“, vlastní neochotu mýt po zavíračce nádobí či prchat vrchním. Dnes stačí z hospody vyběhnout za roh, k bankomatu.
Neboť lidé mají obecně problémy se sebekontrolou, ukazují behaviorální ekonomové, a bankomat boje s pokušením znesnadňuje, spotřeba (a zadlužování?) tak jistě stoupá.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
