„V USA působí na patnáct tisíc profesionálních ekonomů a vy říkáte, že jen dva či tři z nich předpověděli hypoteční krizi,“zapředli nedávno novináři hovor s ekonomem Jamesem Galbraithem.
„Dobře, deset či dvanáct by byl přesnější odhad,“odpověděl syn Johna Kennetha Galbraitha, jejž docela milovali – a také mu tu vydávali knihy – českoslovenští komunisté, anžto kritizoval kapitalismus takříkajíc „zevnitř“. Jednou z jeho tezí byla ta, že oficiální západní ekonomie je vlastně jistým druhem věrouky, jež je studentům vštěpována, aby upevnila odevzdanost konzumerismu a vedla je k oddané službě korporacím.
James si nyní zjevně vychutnává roli otcova pokračovatele – a pečetitele jeho myšlenek -, když, a nutno říci ne úplně scestně, tvrdí, že ekonomové (kazatelé kapitalismu) v předpovědích krize selhali.
Nutno však říci též to, že oficiální ekonomie jako taková si na smeč Galbraitha juniora dlouho nabíhala. Svoji neotřesitelnou – a až nepokornou – vírou v předpovídatelnost lidského jednání. (Neb o čem jiném konec konců ekonomie je, než o jednání lidských bytostí?)
Galbraith starší by asi řekl, že věrouka musí být přesvědčivá – a že proto během technicistního a odduchovněného dvacátého století prodchla ekonomii změť rovnic a vzorečků (bozi už nezabírají). Jako kdyby najednou nebyla o lidech, leč o robotech. I bankéři se nechali strhnout: uvěřili, že konání lidí lze vypočítat předem. Nelze. Proto – kvůli chybným modelům bankéřů – máme krizi, říká Edmund Phelps, nositel Nobelovy za ekonomii (rozhovor autora blogu).
Galbraith junior však přehání. Ne všichni ekonomové selhali. Například ti z takzvané rakouské školy dlouhodobě upozorňovali na nebezpečí tuze nízkých úrokových sazeb a přifukování nemovitostní bubliny*. Byli oslyšeni. Oficiální ekonomie je neuznává – vždyť jejich guru Friedrich von Hayek tvrdil, že ekonomie ze své povahy (vědy o lidském jednání) nemůže ani tak předpovídat, jako spíše jen zpětně vysvětlovat!
Nynější krize dává pokornému Hayekovi za pravdu. Jenže oficiální ekonomie stále následuje přesvědčení Augusta Comta, zakladatele sociologie, jenž jako první z významných myslitelů podlehl šálivé pýše, že lidské jednání lze předpovídat tak perfektně jako pohyby planet. Skončí technicistní dvacáté století letos s krizí?
*) Za všechny jmenujme misesovce Petera Schiffa** (rozhovor autora blogu), někdejšího ekonomického poradce Rona Paula, liebertariánského kandidáta na amerického prezidenta, jenž velmi přesně popsal osudové problémy nemovitostního sektoru v USA již v roce 2006. Tento videosestřih nechť je důkazem. Za pozornost stojí hlavně první přestřelka mezi Schiffem a Arthurem Lafferem, otcem Lafferovy křivky a ekonomie strany nabídky. Rakouská škola v. ekonomie strany nabídky 10:0!
**) Že je Peter Schiff v kursu*** více a více, dokazuje i níže vykreslená křivka. Aneb co vypadne z Google Trends, zadáme-li „peter schiff“.
***) A do třetice, do kursu se dostává i Murray Rothbard, další ekonom rakouské tradice. Vždyť jej objevuje už i (někdejší) investiční banka Merrill Lynch, jedno z center praktické mainstreamové ekonomie. A co na heslo „rothbard“ říká Google Trends? Také zajímavý, Prahou dirigovaný trend.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
