Zeměkoule se pomalu začíná sžívat s hospodářským útlumem, mnohde už probublává vyložená recese. Té se lid bojí nejvíce, jelikož přichází v doprovodu nezaměstnanosti. Tu v Česku teď pociťují kupříkladu mistři sklářského řemesla. Ovšem zrovna v tomto případě se za neblahý stav globální ekonomiky ukrývá skutečná příčina – neschopnost i všehoschopnost výtečníků, již sklářům šéfovali.
Na každý pád, nejistota spjatá s možnou ztrátou práce je z těch nejméně příjemných znaků kapitalistické ekonomiky. Je třeba bát se nyní více než jindy?
Pravdou, možná překvapivou, je, že v hospodářsky těžkých časech nemizí pracovní místa výrazně rychleji než v době boomu (kapitalistická „tvůrčí destrukce“ je přítomna neustále). Nezaměstnanost během recese tudíž nestoupá proto, že by bylo více vyhazovů, nýbrž proto že vzniká mnohem méně nových pracovních míst („tvůrčí destrukce“ je přítomna neustále, pravda, ale během recese kapitalista tvořivost upozaďuje, neb riziko destrukce je tuze vysoké). Ekonom Stanfordské univerzity Robert Hall to v roce 2005 zdokumentoval na rozsáhlých datech za americkou ekonomiku.
Jinými slovy, nadcházejícího zpomalení by se měli bát zejména ti, kdo jsou již teď bez práce – jejich vyhlídky na nalezení zaměstnaní enormně klesají (recesi je pak lépe využít k prohloubení vzdělání než z nouze pracovat za pár kaček – ostatně, poptávka po dodatečném vzdělání roste právě v čase krizí). Naopak ti, co práci mají, by si měli uvědomit, že „na dlažbě“ se mohou ocitnout teď stejně jako v časech hospodářsky příznivých. Není důvod bát se více než jindy.
Jak bylo řečeno, bát se o místo patří ke kapitalismu. A bát se s příchodem recese více než v dobrých časech pomáhá kapitalismus udržovat, jakkoli je – jak ukázal Hall – tato obava nemístná. V eseji Politické aspekty plné zaměstnanosti z roku 1943 si toho všímá ekonom Michal Kalecki (studie): „Jestliže by existovala permanentní plná zaměstnanost, hrozba vyhazovu by přestala hrát roli ukázňujícího mechanismu. Společenská pozice šéfů by byla podkopána a jistota zaměstnanců by vzrostla. Stávky za vyšší mzdy a zlepšení pracovních podmínek by daly vzniknout politickým tenzím.“ Šéfové i politici tedy z tohoto hlediska přicházející hospodářské zpomalení docela vítají – lidé si začnou vážit i mála práce a přestanou žehrat, že „mají málo“.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
