Karel Janeček: Vydělávám bez rizika. Miliardy

KAREL JANEČEK, šéf společnosti RSJ Algorithmic Trading, říká: „Bojím se, že přijde nějaká vskutku ničivá válka. Tu pravděpodobnost teď vidím tak na pět procent.“

Vysvětlete naprostému laikovi, na čem vlastně vyděláváte (viz také níže Strojek na bohatství). 

V prvé řadě na tom, že trhu poskytujeme likviditu, že fungujeme coby takzvaní tvůrci trhu. To znamená, že dáváme objednávku na nákup a zároveň objednávku na prodej za různé ceny – na nákup za nižší, na prodej za vyšší. Tím umožňujeme ostatním účastníkům, aby na ten trh šli a zobchodovali se – to je to poskytování likvidity. To, na čem vyděláváme, je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, takzvaný „spread“, který už je mimochodem kvůli zostřené konkurenci velmi malý.

Kolik lidí přímo profi tuje z obchodní činnosti RSJ? 

RSJ tvoří čtyři větší partneři – s větším podílem – a pak někteří menší. Celkově myslím, že jde o deset lidí.

Karel Janeček (37) 

Ředitel a předseda představenstva společnosti RSJ Algorithmic Trading, kterou založil v roce 1995, absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK. Tam v současnosti též přednáší. Doktorát získal na Carnegie Mellon University v Pittsburghu. V letech 2004 až 2005 působil jako vědecko-výzkumný pracovník v Rakouské akademii věd. Loni založil Nadační fond na podporu vědy a výzkumu a nyní zakládá další nadaci, tentokrát zaměřenou na boj s korupcí. Prvním oceněným má být Libor Michálek, ústřední postava nedávné korupční kauzy kolem Státního fondu životního prostředí. Janeček je ženatý, má dvě děti. Rád si zasportuje, miluje hlavně tenis. Sport bere jako duševní hygienu a hrazdu má i v kanceláři.

Jaký čekáte čistý zisk za loňský rok? 

Řekněme, že náš výnos je více než miliarda korun. Výnos odpovídá zisku, protože náklady jsou minimální.

Tenhle zisk se rozdělí mezi těch deset lidí? 

Ano, dle podílu samozřejmě. Největší podíl mám já – 42 procent.

A ostatní jsou všichni Češi, také bývalí „matfyzáci“? 

Všichni jsou Češi, ale ne nutně „matfyzáci“ – například můj bratr není. Ale ti menší společníci, co podíl získali dodatečně, jsou všichni když ne přímo „matfyzáci“, tak matematici, řekněme.

Lze nějak vyčíslit průměrný výnos RSJ za posledních deset let? 

Vzhledem k tomu, že jsme začínali s nulou, tak je to vlastně nekonečno. Když jsme v roce 2000 začínali, měli jsme všehovšudy řádově sto nebo dvě stě tisíc eur, maximálně tři sta tisíc. Je třeba si uvědomit, že my už nemůžeme vydělávat více, i kdybychom zvýšili investice – my už jsme nyní na maximu.

Máte se za génia? 

Asi ne. Jak génia definovat? Myslím si spíš, že se mi podařilo s exaktními znalostmi nahlédnout realitu světa. Za génia ve smyslu špičkového vědce se nepovažuji. Ve smyslu pochopení fungování reálného světa možná.

A za novodobého zlatokopa? Velmi úspěšného zlatokopa. 

Svět i ekonomika fungují neefektivně. Když se toho využije v oblasti financí, kde se hýbou značné peníze, lze na tom hodně vydělávat. Nepovažuji se nicméně za zlatokopa, to mi připadá spíš jako degradující výraz.

Kdybych si řekl, že se mi líbí vaše obchody, že s vámi chci investovat jako s fondem, je to možné? 

Bohužel, musím vás zklamat. To, co obchodujeme, jsou naše privátní peníze. Jsou to peníze společníků RSJ. Výnosy jsou, řekněme, hodně dobré, a z toho důvodu vlastně nejsme otevřeni novému kapitálu. Kapitál, který na obchodování máme, je více než dostačující a více jej není potřeba. I kdybychom jej měli více, jak jsem již řekl, výnosy bychom už stejně nezvedli. Takže z tohoto hlediska je logické, že nové investory již nepřijímáme.

Vyděláváte na neefektivitách – co si myslíte o teorii efektivních trhů? 

V principu platí. Otázka je, proč to, co my, nedělá více lidí. Odměna za to, co my děláme, ty zisky, by pro nás byla mnohem menší, kdyby existovala konkurence. Ale neřekl bych, že jde o neefektivitu trhu. Náskok před konkurencí máme díky know-how. Zatím se kupodivu nijak nesnižuje.

A není právě to neefektivita trhu? Ta teorie říká, že když se někde dosahuje nadstandardních zisků, rychle se tam zostří konkurence a zisky klesnou. 

Můžete to brát tak, že naše znalosti jsou vskutku výjimečné (smích).

Pak jste ale géniové! 

Dobře, lze říct, že máme tak geniální zaměstnance. Ale nemyslím si, že trh by byl obecně nějak zásadně neefektivní, že by ceny byly nějak výrazně mimo.

Přesto, vaše obchodní strategie mi trochu připomíná to, co dělal koncem devadesátých let nechvalně proslulý hedgeový fond Long-Term Capital Management (LTCM), jenž nakonec zkrachoval. Co vy na to? 

Nulová korelace! LTCM držel velké pozice a prováděl arbitráže na neefektivních kontraktech (vydělával na cenových rozdílech jinak zcela srovnatelných finančních produktů, pozn. red.). Měli malinký zisk, ale hodně „pákovali“ (spekulovali s vypůjčenými prostředky, pozn. red.), aby ten zisk z těch neefektivit násobili. Problém nastal, když se ty neefektivity zvětšily. My jsme oproti tomu, jak jsem řekl, tvůrci trhu. My tedy žádné velké pozice nechceme držet a ani nedržíme.

Myron Scholes, laureát Nobelovy ceny, jenž stál v pozadí LTCM, též říkal, že jsou vlastně obřím vysavačem, jenž luxuje nikláky z celého světa – že vydělávají na drobných neefektivitách. 

Ty neefektivity, na nichž vyděláváme, jsou minutové záležitosti. Oni měli dlouhodobé strategie – třeba, že cena jedné firmy je trvale jiná v Evropě a jiná v Americe.

Fond LTCM zkrachoval hlavně kvůli tomu, že neodhadl dopad politického rizika spjatého s vyhlášením ruské platební neschopnosti v roce 1998. Co je největším rizikem pro vás? 

Dnes už si troufnu říci, že se nebojíme ničeho.

Opravdu? Učebnice přece říkají, že výnos je odměna za podstoupené riziko. 

Nejvíce se bojím, že zkolabuje Česká republika. Též se obávám, že zkolabuje celá Evropa – kvůli všemu tomu žití na dluh a nezměrnému populismu politiků.

Měl jsem na mysli rizika, která mohou přímo dopadnout na byznys RSJ.

Máme k dispozici fakt hodně velké rezervy kapitálu, s nímž už neobchodujeme. Kdyby na trzích nastaly nějaké vysloveně šílené pohyby, tak je možné, že proděláme významnou část těchto rezerv. Ale vzhledem k tomu, že máme další ohromné rezervy, tak riziko už pro nás vlastně neexistuje. To je rozdíl oproti situaci před třemi čtyřmi lety, kdy jsme se rizika ještě báli. V posledních dvou letech se nám ale velmi dařilo a už se neobáváme.

Na laiky můžete působit když ne jako zlatokopové, tak jako nějací alchymisté, kteří vyrábějí zlato z ničeho – vydělávají miliardy bez rizika. 

To, co dnes máme, je ale výsledek opravdu intenzivního výzkumu, budování a vylepšování. Nám se skutečně podařilo dosáhnout takového stavu, kdy řízení rizika je fakt tak dobré, že se nemusíme ničeho bát. Ale to už nikdo nemůže zopakovat. Respektive mohl by, ale není možné „splácnout“ to dohromady za půl roku či za rok. V České republice třeba vzniká společnost iMath.cz a podle toho, co jsem slyšel, je jejím vzorem a motivací právě RSJ. Nám to nevadí. Náskok, který máme, je výsledkem opravdu hodně let práce.

Dobře, a jak jste na tom v porovnání se světem? 

Úplně první jsme nebyli, ale jedni z prvních určitě. Měli jsme štěstí. Jako tvůrci trhu jsme začali fungovat v roce 2002, a kdybychom to dodnes dělali stejně jako tehdy, skončíme během týdne – všichni by nás okamžitě převálcovali. Startovali jsme však v době, kdy konkurence byla velmi slabá.

Jste na světě největší společností svého druhu? 

Tak třeba v Londýně na burze NYSE Liffe (burza termínových kontraktů, pozn. red.) jednoznačně ano. A máme velký náskok. Na burze v Chicagu nemají oficiální statistiky, ale skoro jistě se umisťujeme do třetího místa, pravděpodobně do druhého. Na burze Eurex, tam jsme v něčem už byli první, jsme standardně druzí či třetí.

Jak se na vašem byznysu podepsala finanční krize? 

Ta nás zasáhla v roce 2007. Jak jsem řekl, neměli jsme tehdy ještě takový rezervní kapitál, jaký máme dneska. O rok později už to bylo lepší a pád investiční banky Lehman Brothers (v září 2008, pozn. red.) nás už prakticky nezasáhl.

Takřka celý finanční svět tehdy prorokoval div ne konec světa, a vás to prakticky nezasáhlo?

Nás nyní fatálně ovlivní vlastně jen to, a to se může reálně stát, když třeba do padesáti let skončí ekonomika v dnešním smyslu slova, když skončí něco jako evropská demokracie. Pak nebudeme mít co obchodovat.

Co tedy pak bude – přijdou Číňané? 

Bude-li to zlé, tak nastane očistný proces v podobě velké války. Ukazuje to historie: když jsou lidé nespokojení, tak začnou válčit. Pak jsou na tom špatně, přichází očistný proces a musí zase začít makat.

Jakou dáváte ničivé válce pravděpodobnost? 

Problémem dnes je, že ničivá válka by byla zákonitě jaderná. Dříve se lidé zabíjeli, často opravdu ve velkém, ale dnes by mohl celý svět lehnout popelem. Smutný pohled, který nelze vyloučit. A ta pravděpodobnost? Tak pět procent.

To je ještě docela dobré. 

Ale jsou s tím spjata nesmírná rizika. Ani za velké peníze bych nešel do něčeho, kde existuje pětiprocentní šance, že zítra umřu. Ale mnohem reálnější než ničivá válka je pořád nějaká jiná varianta: třeba, že opravdu přijdou ti Číňané a z nás budou kolchozníci.

To proto jste mi jednou říkal, že uvažujete o emigraci na Nový Zéland? 

Říkal jsem, že jen v nejhorší situaci. A souviselo to hlavně s mým znechucením nad korupcí tady v České republice. Korupce je strašná rakovina, která vše devastuje. Politická scéna se podle mě po loňských volbách přece jenom zlepšila. Zdá se, že existuje síla a vůle provést opravdu nutné reformy. I když teprve uvidíme, zda se to podaří, zda to nesklouzne zase do populismu.

Setkáváte se s korupcí? 

My jako firma ne, jsme nezávislí – nikdo nás nemůže uplácet ani po nás chtít úplatky. Ale samozřejmě znám lidi a vnímám, co se kolem děje. Třeba pražská koalice ODS s ČSSD, to je strašné. To je jedna velká zlodějna. Jako by oficiálně a veřejně řekli: „Jo, chceme ještě čtyři roky krást.“ To je nebezpečí pro Českou republiku. Ale jinak super, chci tady žít, mám to tu rád.

Myslíte, že je to tu s korupcí horší než třeba před pěti lety? 

Myslím, že snad ne. Je nesmírně dobře, že z toho začalo být téma, že se o tom mluví. A když už se o tom mluví, když už na to někdo tlačí, tak se korumpování stává minimálně těžším. Ono je to totiž tak, že lidi kradou, ale omluví si to, a dokonce si myslí, že je to vlastně v pořádku. To známe z psychologie, že i ten největší vrah si svůj čin vždy nějak odůvodní – ve svých vlastních očích se každý vidí jako čistý. Takže ti korupčníci si o sobě ani nemyslí, že jsou špatní – nebo alespoň většina z nich ne. Ale když už se na to tlačí, lidé o tom mluví a jsou proti tomu, tak se nad tím alespoň trochu více zamyslí.

Strojek na bohatství 

V loňském roce dosáhla společnost RSJ rekordního obratu v neuvěřitelné nominální hodnotě přesahující 4,1 biliardy (4,1 milionu miliard) korun. Suma, která by pokryla téměř 3500 ročních rozpočtů České republiky. Objem obchodů ve srovnání s rokem 2009 vzrostl o 57 procent. RSJ přitom v klasicistním Wratislavském paláci na pražské Malé Straně zaměstnává pouhých 45 lidí. Z tohoto „nervového centra“ řídí své obchody na burzách ve světě: v Londýně, Chicagu, Frankfurtu. Obchodování na těchto burzách uskutečňuje RSJ plně automatizovaně (proto algoritmické obchodování) pomocí vlastního softwaru provozovaného na serverech umístěných přímo v datových centrech burz (to zajišťuje nejrychlejší přístup k informačním tokům). RSJ obchoduje s termínovými kontrakty (na úrokové míry, na ropu a zemní plyn, na devizové kurzy či akciové indexy). Počítače jsou schopné rychle najít malé neefektivity, cenově zajímavé příležitosti, které mohou během několika milisekund využít. Když se pak vynásobí malý zisk objemem obchodů, začíná to být velmi zajímavé. Burzovní obchody jsou počítači řízeny tak rychle, že je možné uskutečnit až několik desítek obchodů za sekundu; software, který je nositelem matematických modelů a algoritmů, přitom vlastně „imituje“ chování skutečných obchodníků z masa a kostí – je jenom mnohem rychlejší.

Vyšlo v Týdnu.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin