Skoncovat provždy s extrémní chudobou (což představuje život s méně než dvěma dolary na den), hladomory, epidemiemi, jež ničí hlavně jižní polokouli (proč tomu tak nejspíše je, autor blogu předestřel v tomto textu). Málokterý problém v sobě pro ekonoma skrývá větší výzvu. Když věc zjednodušíme, existují dvě základní možnosti, jak říci potupné bídě věčné sbohem.
Jeffrey Sachs první z nich poodhaluje v rozhovoru na tomto blogu. Říká, že bohatí by měli chudým dát mnohem více peněz, než dávali doposud. Předpokládá, že ve finále lze dosáhnout stavu, kdy penězotok povede plynule z bohaté země k vládě té chudé a odtud mezi potřebný lid. Jinými slovy, věří v altruismus dárců i příjemců, žádné nepřímé a nepředpokládané důsledky, žádnou korupci. Takový pohled je jistě pozitivní, jakoby zpoza pověstných růžových brýlí Bona Voxe. Žádný div, že frontman U2, donedávna „frontman“ Microsoftu Bill Gates a další známé celebrity stojí za tímto názorem.
Druhý přístup je méně růžový. Zosobňoval jej například ekonom Peter Thomas Bauer. Vycházel z toho, že dárci i příjemci pomoci prosazují vlastní zájem. Podle něho funguje zákon nezamýšlených důsledků a vymýcení korupce je snad ještě méně pravděpodobné než vymýcení chudoby. V takovém případě se jakkoli vysoká finanční pomoc chudým mění ve sponzoring primitivně brutálních režimů, které uchvacují moc v zemích bez práva a zákonů.
Buďme konkrétní. Vlastní zájem dárců? Jde-li třeba o stavbu infrastruktury v zaostalé zemi, sváří se spolu několik subjektů (například vládních agentur typu USAID) z vyspělého světa. Aby byla jejich nabídka konkurenční, mohou rychle hodit za hlavu podmínky pro poskytnutí pomoci. Vládci chudé země mají pak docela volnou ruku, jak s prostředky nakládat. A mohou směle uplatnit vlastní zájem. Obdarovávat poskoky kolem a budovat juntu, jež zatočí s odpůrci.
Nezamýšlené důsledky vedou třeba k tomu, že se kolem vládců vytvoří skupinka podržtašků, kteří tyjí ze zahraniční pomoci a třeba úplně přestanou podnikat – což doposud činili. Korupce kvete a nastává stav, kdy je obzvlášť atraktivní být vůdcem (nebo jeho věrným). Zvyšuje to možnost palácových převratů, a tedy i brutalitu a „paranoiu“ junty.
Bauer dodává, že jakákoli společnost na světě začínala – přirozeně – jako extrémně chudobná. William Easterly, další Sachsův kritik, soudí, že „hledači“ (mezer na trhu, zdrojů) jsou odpovědni za bohatství Západu, nikoli tedy „plánovači“, kteří se odvolávají po pomoci shůry či ze zahraničí.
Kdo má pravdu?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
