Zdolali jsme další dějinný milník. Česká republika ještě nikdy ve své historii nebyla v zahraničí tolik zadlužená jako právě v horké současnosti. Ke konci roku 2017 činil její zahraniční dluh 4,37 bilionu korun.
To odpovídá skoro 87 procentům hrubého domácího produktu. Tedy 87 procentům všeho toho, co se u nás za celý rok vyprodukuje. Na první poslech to tedy rozhodně není milá zpráva. Vždyť dlužit cizincům bezmála vše, co tady za rok vyrobíme, to vypadá, jako by nám snad už ani naše země nepatřila.
Zahraniční dluh však statisticky zahrnuje nejen dluh vlády, ale také dluh bank, domácností či naší centrální banky. Zahraniční dluh je tedy něco jiného než státní nebo veřejný dluh, které můžeme vztáhnout čistě ke kvalitě hospodaření české politické reprezentace.
I když tedy aktuálně zveřejněná čísla za zahraniční dluh působí astronomicky, nejsou důvodem k znepokojení. Jejich loňský výrazný růst, nejvýraznější od roku 1997, byl totiž výrazně poznamenán dobíhajícím intervenčním režimem České národní banky. V dubnu to bude rok, co jej centrální banka ukončila.
Česká národní banka ve snaze udržet korunu na oslabené úrovni a zabránit tak jejím posílení nakupovala za nově vytvářené koruny od spekulantů eura. Šlo často o zahraniční subjekty, které získané koruny ukládaly tak či onak u českých bank. Tyto vklady cizinců v tuzemských bankách se zásadně promítly do enormního nárůstu zahraniční zadluženosti ČR.
Zpřetrhání vazeb
Ve čtvrtém loňském kvartálu pak došlo k jejich částečnému vyplacení. Cizinci dostali od českých bank zpět své peníze, a to přispělo k mírnému snížení zahraniční zadluženosti ČR. K němu přispělo i snížení držby českých vládních dluhopisů zahraničními subjekty. Tyto subjekty prostřednictvím typicky krátkodobých dluhopisů české vlády spekulovaly na posílení koruny po ukončení závazku.
Značný objem těchto krátkodobých dluhopisů byl přitom splatný ke konci loňského třetího čtvrtletí, takže ve čtvrtém kvartálu už se z toho důvodu také projevil pokles zahraniční zadluženosti ČR. V dalších čtvrtletích a letech by se měla zahraniční zadluženost ČR dále snižovat, ruku v ruce s odlivem spekulativního kapitálu, který do korunových aktiv připlynul právě v souvislosti s intervenčním režimem ČNB.
Zatímco rychle rostoucí zahraniční zadluženost není důvodem ke znepokojení, jak jsme si teď řekli, je zcela jistě důvodem k úvaze. Jasně totiž dokládá, že jsme se zahraničím stále propojenější a že jsme na něm tak i stále závislejší. Vždyť od roku 1993 narostla naše zahraniční zadluženost více než patnáctkrát.
Ve světle této skutečnosti se kromě jiného zřetelně obnažuje scestnost úvah o czexitu. Jestliže jsme se zahraničím stále propojenější a jestliže jsme na něm stále závislejší, proč si k němu zhoršovat a tedy zdražovat přístup? Z ekonomického úhlu pohledu není naše případné vystoupení z EU ničím jiným než dobrovolným zpřetrháním vazby, kterou na zahraniční trhy máme.
Za toto zpřetrhání vazby přitom nic nezískáme. Přijdeme o levný přístup na vnitřní trh EU, jehož jsme nyní organicky samozřejmou součástí. A na němž jsme stále závislejší, jak dokládají ostatně právě i čísla za zahraniční zadluženost ČR. Proč mít něco levně, když to můžeme mít draze, že?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
