Proč ženy poslouchají břídily

Váš manžel tvrdí, že Amerika kráčí vstříc komunismu. Souhlasíte s ním? 

Určitě. Vede nás tam, a je to stále patrnější, prezident Obama. Třeba jeho reforma zdravotnictví je velmi socialistická. Vláda se stále více angažuje v bankovním sektoru, mluví se o jejím možném angažmá v pojišťovnictví.

Jenže třeba obří pojišťovna AIG byla vládou sanována, a ta tak může mít na ono angažmá právo. 

Jsem přesvědčena, že když se podnikatelé či firmy dostanou do problémů, musí si je v kapitalistickém systému vyřešit sami. To, že vláda vstupuje do dění a favorizuje některé firmy či podniky, je prostě antikapitalistické.

Kim Kiyosakiová (*1957)

Americká podnikatelka a realitní investorka, choť mezinárodně proslulého popularizátora finančního vzdělávání Roberta Kiyosakiho. Podobně jako manžel je i Kiyosakiová knižní autorkou. Její kniha Bohatá žena si klade za cíl dovést dívky či dámy k finanční nezávislosti. Manželé Kiyosakiovi jsou bezdětní.

Co tedy navrhujete? 

Nechala bych banky nebo třeba automobilky, ať si své problémy vyřeší samy, bez vládní asistence. Neměly by to samozřejmě jednoduché a některé by padly. Vláda by však měla dát ruce pryč, dát věcem volný průběh a nechat, ať diktuje trh.

Hádáte se často se svým mužem? 

(Smích.) Ano, samozřejmě.

O investování, nebo jde jen o obvyklé manželské hádky? 

Primárně se přeme o byznysu. Jak chceme byznys dále směrovat, kam chceme jít. Ohledně investic ani tak ne, protože v tom se dost dobře shodujeme a doplňujeme. Robert má rád investice do ropy a zemního plynu, což já zase tolik nemusím. Já naopak ráda investuji do nemovitostí. A do zlata a stříbra.

Je nyní dobrý čas investovat do realit, do stříbra a zlata? 

Myslím, že stále existuje značný prostor pro další růst cen stříbra i zlata. S manželem do nich nadále investujeme. Nechci ale, aby to vyznělo jako nějaké investiční doporučení. Nejdůležitější je totiž finanční vzdělání. Nedoporučuji nikomu investovat, ať už do čehokoli, dokud nezíská náležité finanční vzdělání a dokud se patřičně neseznámí s danou oblastí investic. Když to vezmeme do důsledků, existují jen dvě věci, jež lze investovat – čas a peníze. Pokud plánujete investovat třeba v nemovitostním sektoru, nejprve se v této oblasti vzdělejte. Začněte poté v malém a po drobných krůčcích byznys rozvíjejte. Pokud to tak neuděláte, značně riskujete. Riziko je ovšem plodem neznalosti.

Domníváte se, že ženy jsou v investování lepší než muži? 

(Smích.) Nutně ne. Je to individuální záležitost. Přesto si však myslím, že ženy sdílí některé velmi silné vlastnosti, které z nich potenciálně činí výborné investorky. Největším jejich plusem je, že chtějí rozvíjet byznys, pečovat a starat se o zaměstnance. Chtějí, aby zaměstnanci rostli, stejně jako roste byznys.

Můžete dát příklad? 

Když třeba ta či ona žena pronajímá byty, chce být dobrým a příjemným majitelem. Chce, aby ji nájemníci doporučovali přátelům, chce vytvořit komunitu. Ženy jsou zkrátka více orientované na komunity než muži. V samém investování jsou přitom méně emocionální. Jsou praktičtější a dívají se na své investice realističtěji. Studie, které byly provedeny ohledně investic do akcií, prokazují, že ženy neobchodují s takovou frekvencí. Nevydávají tudíž tolik za poplatky makléřům a jejich celkový výnos je vyšší. Jiné studie zase dokládají, že dámské investorské kluby předčí ty pánské. Lidé sice říkají, že investování je rizikové, avšak není tomu tak – je to vždy jen investor, ať už žena či muž, kdo je potenciálně opravdovým rizikem.

Lze říci, že muži jsou spíše krátkodobí investoři, zatímco ženy mnohem častěji investují s dlouhodobým horizontem? 

Ve velmi obecném pojetí tomu tak je. A ženy do investování rovněž vkládají méně ega než muži. Ženy investují na základě realistického posouzení, kdežto muži někdy třeba jen podle velikosti investice. Chtějí se prostě stát členem „klubu“.

Někteří badatelé praví, že modus operandi mužů je soutěžení, konkurence, zatímco v případě žen spolupráce, kooperace.

Souhlasím s tím. Ve své knize dokonce uvádím postřeh z jedné dětské party u bazénu. Když rodiče řeknou chlapcům, ať skáčou do bazénu, ti začnou hned soutěžit – jeden se snaží vyskočit nejvýš, druhý nejdál, třetí s největším plesknutím. Chlapci se snaží předčít jeden druhého. Když však mají na téže party do bazénu skákat dívky, chytnou se za ruce a skáčou společně, naráz.

Je něco, co vystihuje ženské investování? 

Obecně lze říci, že ženy v současnosti procitají a plně si již začínají uvědomovat, že musejí investovat a převzít kontrolu nad vlastními financemi – takže více čtou o investování, navštěvují semináře finančního vzdělávání a tak podobně. Avšak stále ne dost žen skutečně jde do akce, skutečně začne investovat. Chybí jim pořád odhodlání.

Jaké největší chyby se ženy při investování dopouštějí? 

Příliš poslouchají lidi, kteří nevědí, o čem mluví.

Ale v tom jsou muži stejní, ne? 

Ano. Ženy ale více tíhnou k tomu, vyptávat se na vše svých přátel. Dostávají tak i spoustu špatných rad a doporučení. Přitom dokonce ani finanční experti nedávají vždy kdovíjaké rady. Jsou to mnohdy stále dokola omílané a omšelé rady typu spořit peníze – přitom dolar neustále znehodnocuje. A spoření není lákavé ani z toho důvodu, že nyní nelze počítat s žádným úrokem.

Máte po ruce nějakou dobrou radu, jak rozpoznat dobrou investiční radu?

Na to je potřeba studium. Takové vzdělání přitom nezískáte ve škole. Myslím, že nejdůležitější je skutečně přistupovat k jakémukoli doporučení kriticky a opravdu se nad vším zamýšlet a vše po svém analyzovat – ať už jde o rady mé, Robertovy či kohokoli jiného. To však pochopitelně žádá čas a práci.

Velkou chybou některých žen podle vás je, že si berou muže jen pro peníze. Ale co já vím, pro mnoho žen je to snad ta nejvyšší meta – provdat se za velmi zámožného muže. Proč je to tedy chyba? 

Protože to zabíjí ženskou sebeúctu. Taková žena si pak o sobě mnohdy myslí, že na to či ono nemá, že potřebuje někoho jiného, aby se o ni staral, či že se neumí postarat sama o sebe. Lidé jako Heather Millsová, bývalá manželka Paula McCartneyho, jsou pro ženy prostě strašným vzorem. Myslím, že dívky a mladé ženy by se měly dovtípit a měly by k tomu být vedeny, jak se postarat samy o sebe a nebýt závislé na muži. Brát si muže pro peníze, to bych zkrátka nikdy neudělala. 

Rozhovor vyšel 8. 8. 2011 v Týdnu č. 32/2011.