Každý den se v Česku pokusí vzít si život čtyři až pět lidí. Dle statistických údajů byl rok 1969 dosud jediným, kdy počet zaznamenaných sebevražd nepřesáhl počet mrtvých při automobilových nehodách. Fenoménem sebevraždy se ve stejnojmenném sociologickém díle zabýval i Tomáš Garrigue Masaryk. Pokusit se vzít si život – šílenost, nebo racionální kalkul? V mnoha případech překvapivě to druhé.
Duo ekonomů z univerzity Princetonu navrhlo již v roce 1974 rovnici, jež udává, kdy je sebevražda odůvodnitelným řešením: změř si výnos z veškeré radosti, jež, jak očekáváš, tě v životě ještě čeká, a porovnej ji s náklady (se strastí), které jsou nutné na její získání – je-li druhé vyšší než prvé, můžeš si – racionálně – „hodit mašli“. Trochu surově chladné, pravda. Lidé navíc nedokáží správně kalkulovat budoucí výnosy a náklady, třeba proto, že jim je vlastní „optimistické vychýlení“ (vidí budoucnost růžověji, než jaká bude).
V roce 2002 přišel David Marcotte, profesor ekonomie z Marylandské univerzity, se zevrubnější studií. Jenže i on shrnul, že sebevražda, a pokus o ni, je v mnoha případech racionální kalkul. Marcotte zjistil, že lidé, kteří se o ni neúspěšně pokusí, mohou poté počítat s o 20,6 procenta vyšším příjmem, než jakého se dostává srovnatelným jedincům, již sice temně o sebevraždě rozvažují, leč nikdy se neodhodlají. Dokonce platí úměra, že z čím více „učebnicového“ pokusu (s menší pravděpodobností, že se něco zvrtne), se dotyčný – šťastnou náhodou – dostane, tím vyšší je následný růst příjmu.
Co je důvodem? Po neúspěšné sebevraždě se okolí otevřou oči a neúspěšný sebevrah je zahrnut psychiatrickou, lékařskou i rodinnou péčí a zájmem, k nimž bylo těžko se dostat, byl-li předtím jen „věčně v depce“. Čím uvěřitelnější pokus o sebevraždu, tím věrohodnější signál pro okolí, že teď už je na tom dotyčný opravdu zle.
„Sebevražedné jednání (sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy) je u žen častější než u mužů, dokonaná sebevražednost je však u mužů vyšší než u žen. Ženy volí méně letální metody, méně často tedy své jednání dokonají, u mužů je tomu opačně. Lze však rovněž předpokládat, že u žen je sebevražedné jednání častěji demonstrativní a není motivováno reálným úmyslem zemřít,“ píše v loňské analýze serveru demografie.info badatelka Šárka Kasalová Daňková. Zdá se, že ženy jsou skutečně racionálnější než muži.
Týden, 10.3.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
