Redakční kolega si ve svém nedávném blogovém textu Osmdesátky všiml zajímavého jevu. Jelikož, píše, Nagano 1998 a hokejový comeback Michala Davida slaví desetileté výročí, „brzo nastane situace, kdy revival osmdesátých let bude trvat déle než osmdesátá léta sama“. Revival totiž symbolicky odstartoval s Davidovým vystoupením na Staroměstském náměstí, kde zpěvák zapěl narychlo složenou pop-ódu na české hokejisty.
Nostalgie po osmdesátkovém pozlátku není typicky českým fenoménem – funguje minimálně v celé Evropě. V Česku je ale tato nálada snad ještě silnější než jinde. Proč?
Jak ukazuje tento graf [str. 1], nejpozději počátkem osmdesátých let zahučely ukazatele úhrnné plodnosti všech „starých“ zemí Evropské unie s výjimkou Irska pod hranici prosté reprodukce – 2,1 dítěte na ženu, jejíž dosažení a překročení zajišťuje, že daná populace nevymírá (jedna desetinka nad dvěma dětmi na ženu je nutná, aby se ošetřily: za a) pravděpodobnost úmrtí dívky v období od narození do doby, kdy je schopna mít dítě, a za b) nerovnoměrný podíl chlapců a dívek při narození – chlapců se rodí 105 na každých sto dívek, ale v každé věkové skupině mají vyšší míry úmrtnosti).
Poslední poměrně silné – nevymírající – ročníky tedy v západní Evropě dospívaly právě v osmdesátých letech (závěrečnou dekádou, kdy byla většina zemí „staré“ EU nad hranicí prosté reprodukce, byla sedmdesátá léta). V České republice zase v osmé dekádě dorůstaly populačně silné ročníky „Husákových dětí“ (graf). Dospívající tedy v osmdesátých letech stále ještě tvořili napříč Evropou docela mohutnou poptávkovou základnu zábavního průmyslu.
V dosud nepoznané podobě se v témže desetiletí objevily technologie, které efektivně umožnily natáčet kvalitnější, snad až rozmarně nablýskané videoklipy. Samozřejmě především hlavně na západ od tehdy již rezavějící železné opony se mohla rozvinout a uplatnit hudební satelitní televize, nejznáměji MTV (od srpna 1981), která značila revoluci pro hudební (hlavně popovou) branži, srovnatelnou snad jen s aktuálním nástupem Webu 2.0.
Osmdesátá léta tedy pokrývají jedinečný průnik – stále docela slušné absolutní počty dospívajících se překryly s nastupujícími technologiemi, jež poprvé umožnily rozšířit hudbu vskutku levně a masově.
Ti, kdož tehdy dospívali a hltali hudbu ze satelitů, se nyní nacházejí v plně produktivním věku. To znamená, že mají dost peněz. A oplývají též tím, čemuž psychologové říkají „růžová retrospekce“, latinsky memoria praeteritorum bonorum, tedy známou tendencí vybírat si ze vzpomínek na uplynulé to lepší, to minulé horší si malovat na růžovo nebo úplně zapomínat.
V případě hudby to tedy znamená, že – protože její konzumace je zpravidla spojena s pozitivní, pamatovatelnou náladou – silné demografické ročníky napříč Evropou na osmdesátkový popík nejen rádi vzpomínají, ale malují si jej i růžovějším, než ve skutečnosti byl. A protože mají peníze, rádi si tyto vzpomínky oživí i za úplatu. A kde je poptávka, je přirozeně i nabídka, říká perverzně inverzní verze Sayova zákona. Proto ta vzpomínková DVD, revivaly, nostalgie…, pardon, růžová retrospekce.
Osmá dekáda nebyla v popové hudbě o nic víc líbivější, kýčovitější či vykalkulovanější než dekáda devátá nebo první léta nového století, do karet ji ale hrály faktory, populační a technologické, jež se v takovém souzvuku jen tak opakovat nebudou.
V Česku je nostalgie po osmdesátkách cítit ještě silněji, neboť politické změny v roce 1989 přivodily významný demografický schod [graf 4], kdy, jako v celé východní Evropě, nevídaně razantně poklesla úhrnná plodnost (počet dětí na ženu). Panuje tedy propastný rozdíl, propastnější než v západní Evropě, mezi absolutními počty těch, kteří dospívali v letech osmdesátých, a těch, co se mezi teenagery zařadili později, zejména pak v průběhu současné dekády. Pamětníci a milovníci osmdesátek mají početně ještě více navrch než v západní Evropě.
Růžová retrospektiva za devadesátými lety, případně za horkou současností, není a nebude svoji průměrnou „intenzitou na jedince“, jehož se týká či bude týkat, o nic slabší než růžová retrospektiva za léty osmdesátými. Ve srovnání s osmdesátkami je jen mnohem méně oněch jedinců, již dospívali právě v deváté dekádě, a ještě méně těch, co dospívají v právě probíhající desetiletce (tento faktor je jen z malé části kompenzován nynější vyšší kupní silou dospívajících a díky internetu vyšší dostupností zábavy).
Proto revival let osmdesátých neutuchne a bude výrazně delší než samotné osmdesátky.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
