Nesnadno tomu věřit, ale i socialisté občas mívali prozíravé nápady. Parta kolem Zemana, Grégra a CzechInvestu na přelomu tisíciletí nejenže nenechala padnout těžký průmysl, ale přitáhla také investory. Vyplatilo se?
Pravda, investiční pobídky byly více než štědré a zásahy státu leckdy brutální. Nicméně rovněž díky tomu se pozdější politické sestavy mohly pyšnit úspěšností tuzemského hospodářství. Že se stáváme „montovnou Evropy“, je jedno. Bylo to jedno. Nejnovější údaje Českého statistického úřadu uvádějí nejnižší nezaměstnanost od roku 1997 – pouhých 5,3 procenta. S metodikou Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky by to sice bylo o něco více, ale trend bude v obou případech zjevně klesající. Proč je najednou tak málo lidí bez práce? Jde o celoevropský, ne- li celosvětový trend. Globální ekonomický růst podepřený érou politiky levných peněz jde ruku v ruce s neutuchající poptávkou a optimistickými očekáváními trhů. Výsledkem jsou stále nová pracovní místa.
Vezeme se
Česká republika se takzvaně veze. A nejen to – sklízí rovněž ovoce ze stromů, které zasadili Zeman a spol. Ti z České republiky vytvořili onu pověstnou montovnu. Ráj pro velké zahraniční společnosti, které zde kromě předlouhých daňových prázdnin či jiných úlev mohou nalézt lacinou a poměrně vzdělanou pracovní sílu. Později byl tento „balíček výhod“ obohacen o vstup do Evropské unie; ten snížil „rizikovou prémii“, již investoři přičítají na vrub destinace, do níž zrovna zamýšlejí vrhnout miliardové balíky peněz. Za rekordně nízkou nezaměstnaností je dnes třeba hledat globální ekonomický boom i příliv zahraničních investic. Jenže to s sebou přináší růst mezd, který zpětně působí proti komparativní výhodě České republiky. Investoři se za levnější pracovní silou začínají ohlížet do zemí typu Bulharska či Rumunska, které mezitím již také vstoupily do EU. A tady je zásadní problém. Jak je vidno, zmíněný „Zemanův strom“ nese kvapem plesnivějící plody. Sázka na montovnu Evropy – na obří investice typu kolínské TPCA či nošovické Hyundai – byla prozíravá, ale pouze z krátkodobého hlediska jednoho či dvou volebních cyklů. V dlouhodobém pohledu se totiž plně srovnáme s cenovou a mzdovou úrovní v průměrných zemích EU. Čím nižší domácí nezaměstnanost, jako je třeba ta současná, tím rychleji působí tlaky k tomuto dotahování. Průměrná nezaměstnanost v EU je rovněž na rekordně nízkých úrovních, ale my jsme ještě níže. Dnes se jako mnohem prozíravější ukazuje sázka na vzdělanou, nikoli levnou pracovní sílu. A oslava Zemanovy garnitury se může lehce otočit v její kritiku. Miliardy kdysi nasypané do daňových úlev, jež měly nalákat investory, mohly a měly být užity na podporu českého vzdělávání. Na vytvoření českého Silicon Valley.
Čeští biochemici a Gilead
Jenže reformy systémů, ať již penzijního, daňového nebo vzdělávacího, nepatří mezi oblíbené činnosti žádné z pozemanovských vlád. Ekonomika jede dál navzdory matným výkonům politiků. Ti jsou deaktivováni buď vlastní nekompetentnost nebo koaličními půtkami, přesto však lehce žijí z „výdobytků“ opoziční smlouvy a Zemanovy jednobarevné socialistické vlády. Toto snadné žití se vlastně rovná nicnedělání. Žádné ostré řezy. Proč nepopulárně manipulovat s něčím, co funguje? Takový je paradox reforem: mají se provádět v době, kdy se daří nejlépe, jenže právě v takových dobách je k nim (zdánlivě) nejméně důvodů. Z dlouhodobého hlediska není vítězstvím proměnit Česko v montovnu s půlkou republiky u továrního pásu, ale spíše se vypracovat na hnízdiště technických talentů a jiných mozků, které ze země nebudou prchat, ale objevovat, vynalézat a patentovat. Vzorem budiž úspěchy českých biochemiků z týmu kolem Antonína Holého, kteří loni získali na výzkum miliony dolarů od firmy Gilead Sciences, amerického farmaceutického dravce. Takto se lákají investice! Vzorem budiž také třeba Finsko, jež bylo počátkem devadesátých let těžce hospodářsky poškozeno rozpadem trhů Sovětského svazu, ale dokázalo se během desetiletky přeorientovat v zemi, jež světu udává tón minimálně v mobilních technologiích. Čeští politici stále žijí „z minula“. Rekordně nízká nezaměstnanost je v klidném spánku utvrzuje. Plesnivé plody bude sklízet některá z příštích garnitur.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
