V týdnu, kdy letoun AN- 26 dovezl do Česka Ďáblovu bibli, schválila vláda jiné veledílo, státní rozpočet na příští rok. Odboráři – dotěrní mnohohlaví lobbisté – v jeho cifrách nalézají hotová ďábelská poselství. Hrozí nepokoji a zaklínají se kolovrátkovou „újmou důchodcům a rodinám s malými dětmi“, což značí, že vláda odvedla dobrou práci. Tedy v rámci politických možností vratké koalice. Poslední slovo ale bude mít parlament. Chatrnost vládní garnitury dává tušit, že koncem měsíce se bude porcovat pořádně tučný medvěd. Ministr financí se sice zařekl, že půjde o „medvídka na dietě“, ale věřme tomu. Vždyť houfy poslanců celý rok čekají na okamžik, kdy si z rozpočtového medvěda uloupnou tu pracičky ve formě dotací na šatny golfového hřiště ve volebním obvodu, tu ocásek, osvětlení sjezdovky v rodném městě, nebo třeba ouško – něco na opravu zrezivělých kanalizačních poklopů před svým domem. Výdaje na lednový návrat Ďáblovy bible do Švédska tak budou jen jednou z nesčetných „minoritek“, které se do rozpočtu schovají. Ďábel dřímá v detailech. To vědí hlavně dva přeběhlíci, kteří v medvědím tyátru již podepsali kontrakty na hlavní role. Ďábelsky detailním se jeví i handrkování Prahy s Bruselem: 2,95, nebo 3,2? První procento odpovídá rozpočtovému deficitu v proroctví ministerstva financí, v absolutním vyjádření 70,8 miliardy korun. Evropská komise ale míní, že pod tři to nestlačíme, takže nesplníme kritéria nutná pro pokročení k euru. Osvícený Brusel zřejmě dopředu počítá s dodatečnými výdaji, jež padnou na medvědí minoritky v zájmu zamezení provizoriu. Ďábelské dvě desetinky! Ďábelské, nebo andělské? Donedávna se zdálo, že s přijetím eura rozhodně není proč spěchat. Počkejme si, co to udělá s eurozónou, říkal selský rozum. Počkejme si, až se česká a eurozónní ekonomika vzájemně hezky sladí, radili ekonomové a často mysleli i na to první. Nyní však euro sílí, je rekordně statné vůči dolaru a hospodářský boom měnově sjednocené části Evropy chválí i za oceánem, kde tamní ekonomice naopak předvídají „těžké přistání“. Zdá se, že přichází čas, kdy můžeme začít opravdu litovat, že ještě nejsme v euroklubu – politicky vytvořené uskupení ukazuje, že má na to být i globální hospodářskou silou. Přichází tedy čas konečně stáhnout rozpočtový schodek podstatně hlouběji pod tři procenta, aby si dal ďábel pokoj a ani Brusel nemohl nic namítat. Švédsku v roce 2008 dodejme zpět bibli, Belgii záviděníhodně rozpočtové výkazy. A když ne kvůli Bruselu, udělejme to určitě už kvůli sobě.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
