Dříve se na parketu frankfurtské burzy pořvávalo „Geld“ – „Chci koupit“ (bid) – a „Brief“ – „Chci prodat“ (ask) – , dnes vše tiše řeší sterilní, chladný, ale vysoce efektivní elektronický systém Xontro.
Křik, nervy, dusno. I na frankfurtské burze, „perle“ skupiny Deutsche Börse, pátého největšího burzovního operátora na světě (podle hodnoty zobchodovaných cenných papírů), najdete skutečný parket s překřikujícími se a gestikulujícími brokery. Pravda, jen na obřím zarámovaném plakátu (na němž je zvěčněn fotogeničtější ryk nejspíše burzy newyorské), jenž zdobí zasedačku burzovní Nové budovy. Ta byla postavena v roce 2000 a podobou vzdáleně připomíná IG- Farben- Haus, někdejší centrálu nechvalně proslulého dodavatele plynu cyklon B, a platí za dominantu Industriehofu, průmyslové části Frankfurtu.
Erhard a Europa
Stará budova burzy se choulí v centru města. Zdobena sochou mytologické Europy a pamětní deskou na počest kancléře Ludwiga Erharda se skrývá mezi mrakodrapy finančních ústavů. Kromě FWB – Frankfurter Wertpapierbörse, jak zní oficiální název burzy, je další klíčovou divizí skupiny Deutsche Börse také Eurex, společná dceřiná společnost se Swiss Exchange, v níž drží frankfurtský operátor 85 procent. Eurex je světovou jedničkou v obchodování a clearingu opcí a futures. Skupina se může chlubit i patentem k systému Xetra. Další dcery, Deutsche Börse Systems a Clearstream Services, pomáhají spoluutvářet globálně největší síť tržních účastníků náležejících k jediné kmenové burze. S nadsázkou lze říci, že od února 2001 obchoduje Deutsche Börse sebe samu. Právě tehdy se začalo na burze obchodovat s akciemi burzovního operátora samého. Aktuální tržní hodnota provozovatele přesahuje 23 miliard eur, což značí více než pětinásobný nárůst hodnoty. Od února 2002 je Deutsche Börse součástí indexu DAX, který sama v roce 1988 založila. Na frankfurtské burze a v rámci systému Xetra se dohromady smění 97 procent cenných papírů v Německu (o tři procenta se dělí burzy v Berlíně, Mnichově, Düsseldorfu, Hamburku, Hannoveru a Stuttgartu; burza v Brémách letos v červenci ukončila provoz). Jestliže Stará budova burzy je ještě zvnějšku poměrně vřelá, Nová budova působí rovněž, stejně jako interiér, německy sterilně. Zahřeje pouze kovové sousoší býka a medvěda před hlavním vchodem. Zaoblený býk (symbol optimistické nálady na trzích) je o něco větší než taktéž zaoblený a jakoby vystrašený medvěd (symbol pesimistické nálady). I sochař má zřejmě rád rostoucí trhy. Podobné sousoší je k vidění i před Starou budovou burzy. Obchodování ve Frankfurtu rozkvetlo do podoby, již musí respektovat celý svět. Navazuje na dlouhou tradici: místo cen opcí a vypořádání milisekundových elektronických příkazů však obchodníci v počátcích sledovali spíše kvalitu sklizeného obilí či ovoce. Městské kroniky se zmiňují o takzvaných podzimních trzích již u letopočtu 1150. Když roku 1330 povolil Ludvík Bavorský i trhy jarní, proměnilo se město nad Mohanem v německé obchodní a peněžní centrum, jímž je i dnes.
Zlatá a stříbrná jáma
Už v šestnáctém století Frankfurt prosperoval tak, že jej luteráni označovali za „stříbrnou a zlatou jámu“ německé říše. Nizozemští a francouzští obchodníci, již se do města v té době sjížděli, byli popotahováni kvůli protestantské víře, leč Frankfurt přesto rostl i jako bankovní uzel Evropy. Palčivým problémem bylo rozdrobení Německa na malé zemičky a regionální knížectví s vlastními měnami. Vzhledem k tomu, že peněžní systémy té doby sestávaly z množství různorodých mincí, byly směnné transakce na frankfurtských trzích stále obtížnější, snadno profitovali lichváři a švindlíři. V roce 1585 se obchodníci a kupci sešli, aby ustavili jednotné směnné kursy. Tato událost je dnes považována za zrod frankfurtské burzy (označení „Börse“ se v kronikách poprvé objevuje v roce 1605). Po mincích přišlo na řadu obchodování s bankovkami, státovkami, dluhopisy. K akciím byli Němci vždy zdrženlivější. Poněvadž se ve Frankfurtu obchodovalo až do roku 1850 převážně se zajištěnými vládními obligacemi a fondy, uchytila se přezdívka „solidní Frankfurt“. V roce 1879 se burza (počtvrté) přestěhovala do budovy tehdy nazývané Nová burza, jež je dnešní Starou burzou – společně s budovou hlavního nádraží a Staré opery nejdůležitějším frankfurtským objektem z vilémovské epochy. Léta útlumu prožívala frankfurtská burza vlastně od začátku první světové války až do roku 1956, kdy bylo (západním) Němcům umožněno opět nakupovat zahraniční cenné papíry. Světové války a nacistická etapa těžce poškodily kredibilitu frankfurtského trhu, spojenecké bombardování pak i budovu burzy – vedení trhu muselo schůzovat ve sklepeních. Poválečný „zázrak“ ale burzu postavil zpět na nohy a rozšířil její někdejší kredit z evropské na světovou úroveň – i proto burza dnes formou pamětní desky děkuje Erhardovi, klíčovému strůjci „zázraku“.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
