Hned na začátku letošního roku dosáhlo zlato historického maxima. Přiblížilo se 868 dolarům za troyskou unci. Půjde ale nejspíše ještě výše a patrně prolomí hranici 900 dolarů za unci. Mohou za to republikáni.
Globální pohled je v mnohém překvapivý. Navzdory ekonomickým poučkám roste cena zlata při klesající poptávce po tomto kovu. Prosincová „Yellow Book“, výroční studie pokrývající trh s drahým kovem, již má na svědomí bankovní a pojišťovací ústav Fortis, prognózuje poptávku za rok 2007 celosvětově na necelých 3800 tun (v roce 2008 se má propadnout na necelých 3630 tun). V letech 2003 až 2005 přitom poptávka významně překročila hodnotu čtyř tisíc tun a předloni dosáhla více než 3900 tun. Problém není ani ve skomírající nabídce; globální nabídka, jež je pro rok 2007 vyšší než v uplynulých letech, by podle studie měla za loňský rok předčit poptávku o 220 tun. Zlato prostě má svá specifika: není to průmyslový kov jako třeba měď, na niž ekonomické poučky o poptávce a nabídce padnou lépe (jen necelých deset procent zlata se spotřebuje v průmyslu, jmenovitě v elektrotechnice – v tomto sektoru poptávka po kovu roste i přes její zmíněný celkový útlum). Ženy na Blízkém východě či v Indii vědí o specifičnosti zlata své: šperků z něho si cení kvůli „kombinaci funkcí pojištění, úspor na penzi a rychlé hotovosti“, uvádí předešlá „Yellow Book“. Indie je pro rok 2007 s 370 tunami zlata ve formě šperků jasným světovým rekordmanem. Přesto indická poptávka po špercích již několik let setrvale klesá – kromě vyšší ceny také proto, že Indové díky svěžímu hospodářskému růstu posledních let začínají více věřit finančnímu a bankovnímu systému v zemi a méně se spoléhají na přece jenom bezúročné „spoření ve zlatě“. Proč tedy historické rekordy v ceně zlata? Odpovědí není jen oslabující dolar a inflace, ačkoli je pravda, že jestliže se cena, již měl kov třeba v roce 1980, vyjádří v dolarech roku 2007, činí reálná, o inflaci očištěná hodnota troyské unce rázem téměř 1530 dolarů. Růst cen navzdory klesající poptávce mají na svědomí hlavně spekulanti. Například fondy ETF (Exchange Traded Funds), které klientům umožňují obchodovat se zlatem, aniž je nutno jej skladovat, rostou jako houby po dešti. Poptávka těchto fondů po zlatě roste každým rokem nejen relativně – jako podíl na celkové poptávce po kovu – , nýbrž i v absolutních číslech. Stejně jako jiná rychle rostoucí aktiva i zlato láká horké spekulační peníze, které dále „přifukují“ cenu. Kam se vydá zlato letos? Je velmi pravděpodobné, že prorazí hranici 900 dolarů za unci. Američtí republikáni touží po tom, aby i v příštím volebním období seděl v Bílém domě jejich kandidát. Udělají vše pro to, aby se recese, jež už nyní akutně hrozí, dostavila až po volbách. Pravděpodobné snížení úrokových sazeb (Fed, americká centrální banka, se zřejmě nebude Bílému domu zpěčovat) dále oslabí dolar, ale nebude dostatečné, aby akcioví investoři získali důvěru v trhy otřesené loňskou hypoteční krizí a následným úvěrovým seškrcením. Oporu budou hledat snad ještě více než dosud ve zlatě – a to bude dobře žít z úprku od akcií i z mdlého dolaru.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
