Poslední čtvrtletí roku 2007 bude pro Wall Street patrně nejhorší od Velké deprese třicátých let. Už dnes je zjevné, že celý finanční sektor v USA je stíhán těžkou chorobou, jež ústí v miliardové ztráty klíčových ikon amerického kapitalismu. Velebanky jako Citigroup, Merrill Lynch, Morgan Stanley či Bear Stearns potřebují záchranné peněžní infúze – vstříc jim vycházejí blízkovýchodní šejkové a zejména komunističtí soudruzi z Pekingu (alespoň nominální vyznavači Marxe, Lenina, srpu i kladiva), kteří v obřích bankách, motorech globalizace, získávají významné podíly.
Komunisté zachraňují Wall Street. (Čínský) státní sektor staví na nohy (americký) soukromý sektor. Je to triumf třetí cesty?
Jeffrey Garten, profesor mezinárodního obchodu na Yale School of Management, píše v pondělních Financial Times, že „realita je patrně taková, že éra volného trhu, již prosazovala Margaret Thatcherová a Ronald Reagan v osmdesátých letech, je u konce s dechem. Místo deregulací a privatizací sílí snahy vlád získat kontrolu nad ekonomikou.“
Vlády států, které oplývají velkými přebytky zahraničního obchodu, jako je Čína, blízkovýchodní emiráty nebo Rusko, zakládají takzvané fondy suverénního bohatství, které na globálním trhu obchodují jejich jménem (tyto fondy již dnes spravují dva až tři biliony dolarů).
Kromě těchto fondů mají zmíněné vlády pod palcem i velké podniky a korporace, které někdy již degenerují tak, že přejímají tradiční role států (ruský kolos Gazprom loni dostal svolení k pořízení vlastní armády).
Marx, Lenin i mladší a realističtější zastánci třetích cest dostávají za pravdu, zdá se – státní podniky začínají ovládat globální ekonomiku, dokonce už i Wall Street. Když se to nepovedlo skrze centrální plánování, daří se to nyní – paradoxně – skrze světový trh. Zmíněné firmy nedělají nic jiného, než že se chovají tržně.
Pravda ale tak jednoduchá nebude. Globalizovaný trh je totiž zcela novým fenoménem, na prahu jehož skutečného rozmachu teprve stojíme. Je to cosi, s čím dosud není historická zkušenost, cosi, co změní tradiční geopolitická schémata. Vlády budou pravděpodobně prostřednictvím svých korporací a fondů mnohem důležitějšími hráči, než by si zastánci laissez-faire (ale i thatcherismu či reaganomiky) přáli, na druhou stranu jim mocný globalizovaný trh (mocnější než jakýkoli z trhů, jež historicky známe) nedá šanci jej přizpůsobit k obrazu svému. Naopak, trh to bude, kdo bude diktovat chování vlád. Vládní a soukromý sektor budou konvergovat a splývat, neboť jiné kolbiště než globalizovaný trh již nebude k dispozici.
Thomas L. Friedman, novinář NY Times, říká, že svět se díky technologiím stává „plošší“, že globalizace verze 3.0, jež přišla s pádem Berlínské zdi, Netscapem a technologickou bublinou v roce 2000, jej mění k nepoznání, když uniformizuje politické systémy.
Skutečně globalizovaný trh, řekněme globalizace verze 4.0, ale možná přichází až nyní – jako následek Webu 2.0, závratného růstu fondů suverénního bohatství a americké realitní bubliny, jež právě bolavě splaskla v podobě hypoteční krize a pádu Wall Streetu.
Je-li třetí cesta trh vs. stát padesát na padesát, pak globalizace 4.0 nejde po třetí cestě. Chápeme-li třetí cestu třeba jako poměr trh vs. stát pětašedesát na pětatřicet, pak třetí cesta triumfuje. (I komunisté v Číně jsou marxisty-leninisty jen jednou za čas při projevech na sjezdech – reálně jsou docela horlivými kapitalisty.)
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
