Těžko najít vlakový spoj, jenž změnil běh světa více než ten, který se večer 22. listopadu 1910 vydal z Hobokenu v New Jersey na Jekyll Island ve státě Georgia. Novináři jen nechápavě kroutili hlavou, co že to vrcholní bankéři a jiní prominenti – v takové koncentraci – jedou řešit. Nechyběl senátor Nelson Aldrich, finančník Paul Warburg, Henry Davison – osobní emisar Johna Pierponta Morgana, nejmocnějšího bankéře Ameriky – ani lidé magnáta Johna Davisona Rockefellera. Týdenní tajnosnubná jednání zrodila Národní rezervní plán, základ Zákona o federálním rezervním systému. Ten byl Kongresem hbitě přijat 23. prosince 1913 během takzvaného “ vánočního ( schvalovacího) masakru“. Proč tak narychlo a o svátcích? Veřejnost i řada politiků měla pochyby o legislativě, jež de facto utváří centrální banku a kterou vehementně prosazují bankéřské kruhy. Federální rezervní systém, Fed, je množinou dvanácti rezervních bank rozesetých po Spojených státech, přičemž tou nejdůležitější je newyorská, vzdálená jen pár kroků od Wall Streetu. Některé prameny – nebrané však oficiálními kruhy vážně – vypichují fakt, že akcionáři této pobočky ( finanční ústavy náležející klanům Warburgů, Rockefellerů, ba i Rothschildů a další) mají tu sílu, že určují, kdo bude šéfem Fedu ( předsedou Rady guvernérů), jehož oficiálně jmenuje americký prezident. Milovníci konspiračních teorií míní, že staré bankéřské rodiny, jež stály u založení Fedu, získaly monopol na tisk dolaru a je v jejich zájmu, aby Amerika vstupovala do válek a iniciovala je, jelikož si pak Bílý dům musí od Fedu o to více půjčovat – na úrok, samozřejmě. I mnozí ekonomové ( ti mimo hlavní proud) – ne tedy jen konspirační teoretici – upozorňují na fakt, že když se tisknou peníze, což je inflační, nejméně poškozen ( nejvíce zvýhodněn) je ten, kdo s novými penězi nejdříve kupuje za staré ceny – vláda a velké banky typu JPMorgan Chase. Proto mohli mít bankéři zájem na centralizaci peněžní emise. Utužili moc. A ekonomové hlavního proudu? Ti mají Fed, poněkud nudně, za vládou zřízený ekvivalent centrální banky. Tak si vyberme.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
