Finanční trhy svedou kdeco. Větru ani dešti sice poroučet neumějí, lze se na nich však proti podnebním rozmarům pojistit. Prostřednictvím takzvaných derivátů na počasí. Energetické společnosti se tak mohou pojistit například proti příliš mírné zimě, během níž lidé málo protopí, farmáři zase proti chabé sklizni způsobené mrazy či suchem. A zábavní parky třeba proti propršeným víkendům.
Americká skupina CME Group, provozovatel Chicagské obchodní burzy, nedávno uvedla nový druh podobného derivátového kontraktu, a sice toho na počasí v Praze. „Skupina tak činí na základě četných žádostí klientů,“ řekl autorovi sloupku Jeremy Hughes z londýnské pobočky CME Group. Praha se tak zařazuje po bok dalších deseti evropských měst, na jejichž počasí vypisuje chicagská burza – největší pro termínové obchodování na světě – kontrakty.
Uvedení nového typu derivátu je důkazem, že inovace na finančních trzích neutichají ani v době, kdy se finanční trhy zotavují z krize, kterou mnozí mají právě za krizi z inovací. Deriváty se staly jejím symbolem; opěvovaný investor Warren Buffett o nich hovoří jako o zbraních hromadného ničení (i když je sám využívá). Inovace, deriváty, trh – to vše prý selhalo a je třeba tužších regulací. A dokonce nové ekonomie, kterou žádá další ze známých investorů, George Soros, jenž už dokonce za takovým účelem v Oxfordu zakládá nový think tank.
Zjednodušíme-li to, deriváty jsou sázkou. Třeba na to, že bude ošklivo, příliš teplo nebo příliš sucho, zůstaneme-li u řečených derivátů na počasí. Je samozřejmě otázka, zda má trh být místem, kde se kapitál rozděluje na dlouhodobé projekty, nebo „sázkovou kanceláří“, kde se horkými penězi honí rychlé zisky. Ani v jednom z případů však ještě nemusí být případný ekonomický kolaps jeho selháním.
Když budou vlády investovat obrovské sumy do bubnování na poplach ve věci globálního oteplování, o němž mezi vědci stále nepanuje jednoznačná shoda, mohou investoři houfně kupovat deriváty na počasí, které je mají chránit proti suchu, zbytečně. Prodělají. Je to selhání trhu, nebo vlády? Když americká vláda před krizí podněcovala nemajetné lidi, aby si vzali hypotéku, čímž přispěla k přifouknutí bubliny, šlo o selhání trhu, nebo vlády?
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
