V krizových časech se nekalé machinace ukrývají obtížně. V Americe vyšlo najevo obří „letadlo“ Bernarda Madoffa a Indie zase řeší účetní skandál zavedené firmy, do něhož mohl být zapleten i auditor z takzvané „velké čtyřky“.
Indický „Enron“ má jméno Satyam. Společnost Satyam Computer Services je vyšetřována ve věci dosud největšího korporátního skandálu v historii asijské ekonomiky. Za jejími hranicemi pak rostou pochybnosti o funkčnosti dohledu nad mezinárodně působícími společnostmi z rozvíjejících se trhů.
Osudové doznání
Skandál započal osudovým doznáním Ramalingy Rádžua, čtyřiapadesátiletého předsedy představenstva Satyamu, že účetními podvody „vyfabrikoval“ jednu miliardu dolarů v hotovosti a v majetku. Šokující zpráva seslala akcie společnosti o 83 procent níže – investoři přišli v souhrnu o 2,2 miliardy dolarů. Aféra vrhá stín podezření i na indickou pobočku poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers, která od roku 2000 účetnictví čtvrtého největšího indického vývozce softwaru audituje. Podobné aféry mohou být pro auditorské společnosti zničující, v živé paměti je ještě krach firmy Arthur Andersen, jež nedokázala „ohlídat“ účetní machinace zmíněného Enronu.
Devět vrcholných představitelů indické společnosti – v čele s finančním ředitelem firmy Vadlamanim Srinivasem – navíc postupně prodalo od poloviny července loňského roku téměř 270 tisíc akcií Satyamu.
To je více než celkový počet akcií třiceti klíčových firem bombajské burzy prodaných v rámci takzvaných „insider“ prodejů (obchody osob, které mají přístup k neveřejným informacím o příslušné firmě a o nichž musí být zpraven burzovní dohled), vyplývá z dat burzy. K „insider“ obchodům zpravidla dochází z jiných příčin: například Mukeš Ambani, jeden z nejbohatších Indů, nakoupil v říjnu za 3,6 miliardy dolarů 120 milionů akcií společnosti Reliance, v níž je předsedou představenstva, aby ji tak podpořil v čase krizových sesuvů.
Šokující bohorovnost
„Bohorovnost, s níž se představenstvo Satyamu akcií zbavovalo, je vskutku šokující,“ míní R. K. Gupta, jenž spravuje akcie za sto milionů dolarů u společnosti Taurus Mutual Fund v Dillí. „Rovněž to vyvolává pochybnosti ohledně efektivity našich regulátorů, kteří v těch prodejích nevysledovali nekalé jednání.“
Srinivas putoval do vazby 11. ledna, jen den poté, co se tam ocitl Rádžu. Ten však ještě předtím napsal dopis státním úřadům, v němž se snažil pět členů představenstva z věci vyvinit tvrzením, že si „nebyli vědomi“ nesrovnalostí v účetnictví. Kromě policie a regulačních orgánů burzy se do vyšetřování kauzy haidarábádské společnosti vložila už i indická vláda, která pověřila vyšetřovací komisi pro závažnou finanční kriminalitu, aby se případem začala zabývat. Vyšetřování nemine ani výše uvedenou indickou pobočku Pricewaterhouse- Coopers.
„Vypadá to jako podvody, které by měl zachytit každý začínající auditor,“ říká Ganesh Krishnamoorty, profesor účetnictví na Northeastern University v Bostonu, jenž se specializuje na auditing. „Tohle se učí v kursech typu Jak auditovat hotovost.“ Představitelé indické PricewaterhouseCoopers trvají na tom, že jednali v souladu s platným účetním právem.
Znalci však uvádějí, že auditoři mohli postupovat lehkomyslněji, než jak by činili v případě prověrky americké či západoevropské firmy, a nechat se nepatřičně „ukolébat“ nižší ostražitostí dohlížejících orgánů. „Auditujete- li nějakou společnost působící na rozvíjejících se trzích typu toho indického, máte za to, že regulatorní dohled je poněkud volnější než ve vyspělých zemích. Pak je tu ovšem i nižší motivace dělat prověrku ve stejně kvalitě,“ podotkl Krishnamoorty pro agenturu Bloomberg. PricewaterhouseCoopers India je ve věci prošetřována i americkými orgány.
„Problém roku 2000“
Skandál Satyamu se však dotkne i dalších nadnárodních společností – pravda, z jiných důvodů. Společnost totiž vyvíjela software pro takové giganty, jako jsou General Motors nebo General Electric. Mezi klienty patří také ArcelorMittal, největší světový ocelář, či Telstra, australská telefonní jednička. Jméno si Satyam, firma založená roku 1987, udělal v souvislosti s takzvaným „problémem roku 2000“. Tehdy panovala obava, že počítače se nebudou schopny správně přeorientovat a místo letopočtu „2000“ nastaví datum „1900“, což by eventuálně vedlo ke kolapsu elektronických systémů. Indičtí inženýři pomohli problém vyřešit.
Satyamu posléze nahrálo i splasknutí technologické bubliny v březnu 2000, po němž se rapidně zvýšil zájem o softwarové inženýry ze zemí s levnější pracovní silou, nejvíce právě z Indie. V květnu 2001 se s akciemi společnosti začalo obchodovat i na newyorské burze.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
