Češi letos ale utratí za dárky v průměru jen 7523 korun.
V porovnání s loňským rokem vydají spoluobčané jen za vánoční prezenty v průměru o 212 korun méně, když obdarují šest osob, zjistila agentura Respond & Co. Ježíšek si tedy pro letošek vyhradil na dárky pod české stromečky hezkou sumu 77,7 miliardy korun.
Ekonomové upozorňují, že Vánoce v režii Ježíšků, dědů Mrázů či Santa Clausů nejsou z hlediska efektivity zrovna zářným bodem. Legendární studií je v tomto směru analýza „Umrtvená ztráta Vánoc“ z pera Joela Waldfogela, ekonoma Yaleské univerzity, již vydal prestižní American Economic Review v roce 1993.
Autor prokazuje, že při vánočním obdarovávání (ale může se jednat o jakékoliv jiné obdarovávání, například během židovské chanuky), vzniká umrtvená ztráta ve výši deseti procent až třetiny z ceny dárků. To proto, že darující málokdy zná tak precizně tužby a přání obdarovávaného, aby je mohl efektivně „vykrýt“. Kdyby si příjemce pozornosti mohl dárek zvolit sám, velice často by vybral lépe a dosáhl vyššího osobního užitku. To lze převést i do peněžního vyjádření.
Z hlediska kalkulace ekonomické efektivnosti je tedy nejlepší položit pod stromeček obálku s hotovostí. Tak podle Waldfogelovy analýzy činí nejčastěji, ze 43 procent, prarodiče (uvědomují si, že už jen těžko se strefí do módních nálad vnuků a vnuček). Naopak opačným extrémem jsou přátelé a sourozenci, kteří se k pozornosti ve formě hotovosti uchýlí jen v šesti procentech případů.
Věcné dárky jsou staré jako lidstvo samo. Proč, když jsou tak neefektivní, vítězí stále nad prostou hotovostí? Ekonom Robert Frank říká, že darovat hotovost je příliš snadné. Celkový užitek z dárku totiž nemusí plynout jen čistě z užitku, jenž nám přinese sama darovaná věc, ale tvoří jej i duchovní potěšení. I když třeba prezent není úplně dle představ, nedostatek je více než kompenzován pohlazením po duši, že na nás kdosi myslel a snažil se vybrat dar, který nám udělá radost. Navíc samotný obřad rozbalování dárku uvolňuje pozitivní energii a též zvyšuje duchovní potěchu.
Ale zpět k počtáři Waldfogelovi. Ekonomická teorie zná umrtvenou ztrátu původně v oblasti daní, kde vyjadřuje ztráty ekonomiky plynoucí ze změn chování subjektů, na něž je berně uvalena. Waldfogel ve zmíněné studii argumentuje, že vánoční umrtvená ztráta je v USA vyšší než umrtvená ztráta související s daněmi z příjmu.
Užijeme-li Waldfogelových výpočtu pro Česko, vánoční umrtvená ztráta tu dosáhne až 25,9 miliardy korun. To odpovídá téměř dvojnásobku ceny Palladia, pražského komerčního komplexu o více než svou stech obchodů a restaurací, jednoho z největších ve střední Evropě, jenž své brány otevřel dva měsíce před letošními svátky „klidu a pohody“.
25,9 miliardy – toť tedy také minimálně suma, již jsou Češi ochotni vyložit na materii dárků nikoliv pro materii samu, nýbrž jen aby si mohli vychutnat duševní pohlazení s dárky spojené. Češi si tedy cosi tak nehmatatelného jako je vánoční potěcha ducha cení minimálně na 26 miliard korun – s nadsázkou, to je minimální cena pozitivní energie, která se 24. prosince 2007 uvolní z pod stromečků českých domácností.
Šťastné a veselé!
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
