Národní ekonomická rada předložila vládě návrhy na oživení ekonomiky. Na opatřeních příliš nezáleží. Bude totiž trvat dlouho, než se projeví. Mnohem důležitější budou zásahy třeba německé vlády či Bílého domu.
Snížení DPH u restauračních služeb, časově omezené zrychlení odpisů, snížení sociálního pojištění pro zaměstnavatele či dokonce investice do zateplení panelových domů. To jsou některé z původně 250 návrhů stimulačních opatření, které vládě nakonec předloží Národní ekonomická rada vlády (NERV).
Jedno mají tato opatření společné: jde vesměs o poměrně levné stimuly českého hospodářství. Budou stát několik desítek miliard korun. Navíc, jsme-li optimisty, může být po krizi, ještě než se taková opatření reálně projeví. Jiří Rusnok, člen NERV, ale míní, že stačí už jen to, že firmy a podnikatelé budou
s opatřeními počítat do budoucna. „Když je návrh třeba ještě na vládě, existuje-li slušná pravděpodobnost, že bude schválen a projde sněmovnou, hospodářský subjekt jej zahrne do svých plánů,“ řekl časopisu TÝDEN.
Na jednu stranu není na škodu, že navrhovaná opatření jsou ve srovnání se zásahy v USA či západní Evropě docela nepatrná. Česká republika, malá a otevřená ekonomika, stejně je a bude ve vleku krizových událostí v hospodářsky významnějších zemích. „Balíček v Německu může být pro nás důležitější než ten náš,“ přiznává Michal Mejstřík, další ze členů NERV. „Jedna-osmdesát procent českého HDP je exportováno, a proto je pro nás fundamentální podpora poptávky v celé Evropě,“ dodává. Značně omezený dopad návrhů NERV neoficiálně připouštějí i někteří další členové.
Ekonomické zákonitosti jsou neúprosné, důležitější pro českou ekonomiku
je, jak se ke krizi postaví nejen vůdčí evropské ekonomiky, ale i USA. Deset mužů z „Nervu“ tak jen napravuje image vládě, jež ještě na podzim zastávala ke krizi až příliš vlažný postoj, čímž u veřejnosti vyvolala dojem nekompetentnosti. Navíc krize, jak už to bývá, je hodně věcí psychologie davů a nálady ve společnosti. Ta je nyní „blbá“. S tím NERV ani Topolánek jen tak nehnou.
Připravovaná opatření jsou však zajímavou příležitostí pro zájmové skupiny, které se mohou na krizi svézt. Každou dotaci a státní pomoc lze zvláště v době krize obhájit veřejným zájmem.
Martin Jahn, člen NERV a šéf ruského Volkswagenu, s návrhem „šrotovného“ (státní dotace na nákup nového vozu) zjevně straní „svému“ autoprůmyslu. Ministr financí Miroslav Kalousek naštěstí návrh smetl za stolu. Další z návrhů větší dostupnost úvěrů pro podnikatele se zase musí zamlouvat Jiřímu Kunertovi, šéfovi české UniCredit Bank. Banky by podle návrhu měly získat úlevy pro čerpání peněz od České národní banky. Jenže banky ani dnes nemají problém s nedostatkem likvidity, prostě se v současnosti bojí půjčovat. Vláda, jde-li jí v rámci možností o co nejúčinnější boj s krizí, by měla z návrhů NERV vybrat jen takové, které jsou dostatečně plošné, co nejméně selektivní a které co nejméně deformují trh zvýhodňováním jistých zájmových skupin. Takovým může být například zavedení slev na sociální pojištění pro zaměstnavatele.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
