„Ty nepracuješ v ponožkové branži, nevěřím, bydlíš snad pod mostem?“ Takový údiv nemohl být v alabamském městě Fort Payne ničím vzácným. Ponožky mu byly tím, čím škodovky Mladé Boleslavi. Město samo sebe označovalo za ponožkovou metropoli světa – 150 tamějších továren chrlilo tuny „nejneoblíbenějšího vánočního dárku“, jenž je přesto nutností.
Vše změnila globalizace. Čínská, pakistánská a honduraská konkurence donutila zavřít již dvě třetiny závodů, ponožková pevnost se hroutí. Tisíce lidí se ocitly na dlažbě: z 13tisíc obyvatel dávaly ve zlaté éře ponožky práci osmi tisícovkám.
Někteří přežívají. Na 250 nových šicích strojů Matec Mono 4, ne nepodobných velké pračce, tiše a spořádaně pracuje za zdmi závodu Baker Hosiery. Šicí stroje chrlí kvanta takzvaných ponožkových jader, šedých „skoroponožek“ – se zatím nesešitým prstovým zakončením (onen malý švíček, jejž vypozorujete na každé natažené ponožce – po prstech se táhne jako hřbetní stezka po vrcholcích horských štítů).
A právě tenhle švíček stojí za pádem ponožkové metropole světa. Vyrobit ponožkové jádro vyjde totiž i v Alabamě tak levně, že ani čínská či honduraská produkce není konkurencí. A příze stojí též stejně. Problém je ve švu.
Čínské či honduraské šičky – ano tato fáze již vyžaduje práci lidské ruky – prostě umí levněji zašít ponožku. Rozdíl není velký, ale přesto zkázonosný pro ponožkovou pevnost Fort Payne – jeden cent na ponožku. To máte dva centy na pár a jen Baker Hosiery prodá více než 100 milionů ponožek ročně. Maloobchodní řetězce vykupují miliardy ponožek – při takovém množství hraje velkou roli i jediný centík.
Výrobci ponožek proto lobbují až u amerického prezidenta Bushe, aby zavedl tarify na import honduraského zboží, nejlépe ve výši 14 procent. Tarify byly zrušeny v roce 1984, aby bylo ulehčeno demokratizačnímu procesu ve středoamerické zemi.
Fortpaynští, kteří poznali dlažbu – a bylo jich na čtyři tisíce, se ale rychle rozkoukali a místo ponožek se vrhli do instalatérství či stavitelství (a často jsou placeni lépe). Pád ponožkové metropole tak zřejmě přinese citelnou pohromu teprve honduraské „banánové republice“. I to je globalizace.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
