Pětatřicátníci, hoši jako květ/ na vás bylo vždycky radost pohledět, zní text známého šlágru. Karel Hašler jím oslavil vojáky 35. pěšího pluku, avšak jeho slova se dají přenést i na věk. Dvacátníci, to jsou teprve poupata, třicátníci pučící kvítky. Teprve sbírají zkušenosti. Čtyřicátníci, na druhou stranu, už mívají zkušeností dost, jenže skráně šedivějí, neklamný to znak odkvétání.
Hašlerův text nyní pečetí i nová studie ekonomů Harolda Frieda a Loren Tauerové. Ti zkoumali, jakjsou na tom profesionální golfisté, kteří se účastní turnajů PGA. Cílem bylo zejména odhalit, jak se během života vyvíjí „mentální kapacita“ jedince, tedy schopnost ustát psychický tlak a zůstat koncentrován na úspěch (golf je pro to jako stvořený: neúspěch nelze svést ani na um soupeře jako v tenise, ani na kiksy spoluhráčů jako ve fotbale; úspěch lze navíc dobře měřit částkou vyhranou na turnajích). S věkem vzrůstají zkušenosti a nadhled, ale mizí schopnost koncentrace. Kdy se obé snoubí vtom nejlepším poměru? V šestatřiceti, zní závěr studie. Křivka znázorňující efektivitu (zkušenosti + schopnost koncentrace) člověka v závislosti na věku má pak tvar písmene „n“.
Graf zachycující vztah mezi pocitem životního štěstí a věkem nabývá naopak podoby písmene „U“. To zjistil ekonom Andrew Oswald, který pocity spokojenosti analyzoval u lidí různých věkových skupin, různých zemí a kontinentů. „Dno“ podle jeho závěrů přichází ve 44 letech – tehdy jsou lidé v průměru nejméně spokojení. K stáru se však, možná překvapivě, opět radují málem jako zamlada.
Propojíme-li obě studie, shledáme, že lidé jsou nejméně spokojení jen docela krátce poté, co v životě dosáhli největší efektivity. Proč nejsou nejméně spokojení zamlada, když jsou nezkušení, nebo ke stáru, kdy už se obtížně soustřeďují? Patrně si po šestatřicátém roce života alespoň intuitivně uvědomují, že již dosáhli vrcholu duševních (i fyzických) sil, a celkově že už to lepší nebude; přesto se nestihli stát rockovou hvězdou, nevyhráli olympiádu, ani jim nikdo neudělil (a asi ani neudělí) Nobelovu cenu. Tahle frustrace ubírá na životní spokojenosti přibližně těch osm let. Pak dochází ke smíření s životem i s nenaplněnými ambicemi a spokojenost – i přes postupné odkvétání – opět stoupá.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
