URSULA BURNSOVÁ vstoupila do dějin. Usednutím do šéfovského křesla firmy Xerox se rázem stala historicky první černoškou, jež řídí velkou americkou korporaci.
Zda Xerox vábí schopné ženy, nebo naopak schopné ženy jsou vábeny Xeroxem, zůstává otázkou. Jisté je, že v křesle Burnsová střídá jinou dámu, Anne Mulcahyovou. A to je také dějinná premiéra. Ještě nikdy se na vedoucím postu tak velké firmy nestřídaly ženy.
Příliš se však neslavilo. „Myslím, že oslavná nálada vydržela tak šedesát sekund poté, co by rozeslán e-mail zpravující o nástupnictví Burnsové,“ cituje BusinessWeek Clarka Murphyho, personalistu společnosti Russell Reynolds. Práce je totiž habaděj. Hned v prvních dnech ve funkci se Burnsová vydala na třicetidenní misi po světě. Cíl je jasný: seznámit se se zaměstnanci firmy, která generuje téměř polovinu tržeb mimo USA. To však bude ten menší oříšek. Skutečnou výzvou je pro padesátiletou Burnsovou přimět zákazníky, aby zboží firmy tedy hlavně kopírky, tiskárny či multifunkční systémy začali opět kupovat.
Zběhlá a upřímná
Jen pár firmám se přihodilo to, co Xeroxu. Název společnosti se tak vžil, že se už před drahnou dobou stal synonymem pro fotokopírku a od něho odvozeným slovesem, synonymem pojmu kopírovat. A nejen v angličtině. Xeroxuji, xeroxuješ, xeroxuje (firma z toho ale nijak nadšena není ve firemních materiálech vždy tvrdí, že výraz „xeroxovat“ by se vůbec neměl používat). Jenže doba teď xeroxování nepřeje: lidé i firmy kupují méně kancelářského vybavení, přestože jeho ceny klesají, a omezují spotřebu papíru hnáni snahou osekat náklady v čase krize a vyhovět nynějším environmentálním nárokům.
Mulcahyová sice zachránila Xerox před bankrotem a uchovala firmu ziskovou (loni utržila 17,6 miliardy dolarů), Burnsová se však bude muset utkat se silnou konkurencí a konsolidací celého sektoru. V prvním čtvrtletí poklesly tržby o osmnáct procent na 3,6 miliardy, přičemž zisk činil hubených 49 milionů dolarů. Přesto – nebo právě proto? – jsou do nové šéfky vkládána velká očekávání. Po firmě i u konkurence se švitoří o jejích hlubokých znalostech byznysu, značné technické zběhlosti a stejně tak o její leckdy až nepříjemné upřímnosti, břitkém humoru a ochotě podstupovat nemalá rizika a hrát vabank.
Burnsovou, matku dcery a nevlastního syna, to naučil život. V newyorské obdobě ženských domovů ji vychovala pouze matka, opravdový rodinný život nikdy nepoznala. Dokázala však vystudovat techniku na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku a roku 1980, ještě při studiu, zakotvila coby stážistka u Xeroxu. Obdobně jako Mulcahyová je tedy firemní veteránkou: pamatuje ještě období na počátku osmdesátých let, kdy v Xeroxu usnuli na vavřínech, a zaspali tak dravý nástup japonských kopírek a nových kancelářských tiskáren. I z toho se určitě poučila.
Významněji však vnitrofiremní dění mohla ovlivnit až v roce 1990, kdy byla jmenována zvláštní zástupkyní Waylanda Hickse, prezidenta společnosti pro marketing a péči o klienty. „Ve firmě byly tehdy pozice, na něž prezidenti divizí dosazovali své nejlepší lidi,“ vzpomíná Reginald Brown, nyní výkonný šéf Brown Technology Group, někdejší kolega Burnsové z Xeroxu. „Většina těch lidí byli bílí muži, takže když se tam najednou dostala Afroameričanka, bylo jasné, že má obrovský potenciál.“ To se definitivně potvrdilo v roce 1999, kdy se Burnsová stala viceprezidentkou společnosti pro výrobu. Z této funkce prosadila mnohem ráznější vstup firmy do sféry barevného kopírování.
Ženský pakt
Jenže celkový byznys Xeroxu se tehdy hroutil. V roce 2001, když se nejvyšší šéfkou stala Mulcahyová, byl Xerox po uši v problémech. Rivalové jako Canon či Hewlett-Packard upevnili své pozice a Xeroxu hbitě ukázali záda v klíčových segmentech. Mulcahyová si ale ještě hbitěji, krátce po nástupu do funkce, Burnsovou vyhlédla a uzavřela s ní jakýsi pakt. Do značné míry si obě dámy rozdělily práci, přičemž Burnsová opanovala každodenní provoz firmy, zatímco Mulcahyová se soustředila na dlouhodobější úkoly. Před dvěma lety pak byla Burnsová jmenována prezidentkou.
Nyní se tedy ocitá na úplném kariérním vrcholku. Vedle schopností ji k tomu nahrává i politika firmy, zejména důraz na různorodost. Jednu třetinu z 3819 vrcholných pracovníků firmy tvoří ženy a 22 procent pak zástupci menšin. Jenže důraz na diverzitu sám o sobě na krizi stačit nebude: renomovaná společnost Gartner očekává, že firmy nenavýší nákupy kopírek, tiskáren a dalšího vybavení dříve než v roce 2012, přičemž se ceny budou nadále propadat. Burnsová bude muset opět zatnout zuby.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.