Čtyři proslulí ekonomové – nositelé Nobelovy ceny – se shodují, že Amerika unikla katastrofe. Ekonomiku ale bude v budoucnu stahovat ke dnu obrovské zadlužení a hrozící kolaps dolaru.
V jednom se ti muži jistě shodnou: nejhorší má Amerika za sebou, ale na cestě za plným oživením na ni číhá řada úskalí.
“ Nyní už je jasné, že jsme unikli absolutní katastrofě,“ řekl TÝDNU Robert Merton, profesor ekonomie, jenž působí na Harvard Business School, a nositel Nobelovy ceny z roku 1997. “ Významným kladem pro celý finanční sektor je nynější růst globálních akciových trhů.“ Kursy akcií totiž odrážejí hodnotu, kterou trh přisuzuje majetku firem a podniků. A o hodnotu těchto aktiv se zase opírá ocenění všech těch půjček, komerčních hypoték a dalších produktů, jež byly krizí tak zasaženy, vysvětluje.
Červencové dno
“ Klíčové ukazatele signalizují, že americká ekonomika dosáhla dna v červenci,“ souhlasí Robert Fogel, profesor Chicagské univerzity a nositel Nobelovy ceny z roku 1993. Zatímco Merton je špičkový specialista v oblasti finanční ekonomie (stál i v pozadí nechvalně proslulého hedgeového fondu Long Term Capital Management, jehož kolaps před jedenácti lety málem zničil světový finanční systém), Fogel se zaměřuje na historickou ekonomii. “ Průměrná recese trvala v USA po druhé světové válce méně než jedenáct měsíců. Tato je dvakrát tak dlouhá. V tomto ohledu je tedy odlišná,“ vysvětluje. Nynější recesi připodobňuje k té z roku 1983. “ A srovnání s velkou hospodářskou krizí třicátých let? To není namístě, to jsou jen spekulace médií,“ dodává Fogel.
Mírným optimistou je i Paul Samuelson, čtyřiadevadesátiletý doyen ekonomické vědy, emeritní profesor bostonského Massachusetts Institute of Technology a nositel Nobelovy ceny z roku 1970. “ Pravda, situace teď vypadá trochu lépe. Ale není to vůbec proto, že by snad hospodářský systém léčil sám sebe, nýbrž jen díky krevním transfúzím v podobě fiskálních stimulů,“ řekl TÝDNU autor nejprodávanější ekonomické učebnice všech dob a někdejší hlavní ekonomický poradce prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Jenže právě vládní stimuly, jimiž americká vláda podle všeho nebezpečí propuknutí druhé velké hospodářské krize zažehnala, a s nimi související enormní zadlužení budou velkými balvany v cestě americké i světové ekonomiky za hospodářským oživením. “ Problém s americkými stimuly vězí v tom, že jsou financovány dluhově. To v budoucnu bude ekonomiku stahovat ke dnu,“ tvrdí Fogel. “ Ústřední problém teď vidím na straně fiskální politiky, v explodujícím zadlužení,“ obává se Edmund Phelps, profesor Kolumbijské univerzity, nositel Nobelovy ceny z roku 2006. “ Udivuje mě, že nad tím nikdo – s výjimkou pár ekonomů rakouské školy – nevyjadřuje znepokojení.“
Phelps se zato nestrachuje, že by během oživovací fáze hrozila inflace. V monetární politice problém nevidí. “ Tak jako Fed (americká centrální banka, pozn. red.) nedopustil, aby nastala deflace – byl až fanatický v boji s ní – , nenechá propuknout ani inflaci,“ soudí. “ Podobně jako Fed ve správný čas napumpoval peníze do ekonomiky, dostane je obratně i ze systému, až bude třeba.“
Merton takovým optimistou, co se týče zkrocení inflace, není. “ Existuje riziko, že jakmile nastane oživení, budeme se potýkat s inflací. Pak bude velmi obtížné udržet křehký růst a zároveň potlačit sílící tlaky k růstu cenové hladiny.“ Připouští rovněž, že se o slovo může opět přihlásit stagflace, zapeklitá kombinace poměrně vysoké inflace a stagnace ekonomického růstu. Tu Spojené státy prožily již v sedmdesátých letech minulého století.
“ Myslím, že to bude typické oživení. Z recese se budeme dostávat podobně jako při recesích předchozích,“ uklidňuje Fogel s tím, že nějaká enormní, netypická inflace není pravděpodobná. “ Mírná inflace by nám v současné situace velmi pomohla,“ míní dokonce. Upozorňuje však na fakt, že zatímco zásahy v oblasti monetární politiky – například všechny napumpované peníze – se v ekonomice reálně projeví během šesti měsíců až jednoho roku, v případě zásahů ve fiskální sféře může být doba, než se projeví, ještě delší. “ Fiskální opatření tedy oživující ekonomiku teprve ještě nakopnou. Tak během příštích dvanácti měsíců.“
Run na dolar
To, že je konec recese “ za rohem“, však dle Fogela neznamená, že nezaměstnanost začne hned klesat. “ Zatímco například akciové trhy zpravidla signalizují budoucí vývoj ekonomiky v předstihu, nezaměstnanost jej reflektuje se zpožděním,“ vysvětluje. “ Počet lidí bez práce tedy ještě nějaký čas poroste, než začne klesat.“ Phelps předpokládá, že ještě za tři roky bude nezaměstnanost v USA někde mezi sedmi a osmi procenty.
Se Samuelsonem sdílí Phelps obavu o budoucnost americké měny. “ Opravdu velký problém spočívá v tom, co bude s dolarem. Může zkolabovat? Samozřejmě, že může zkolabovat,“ uvádí. “ Dříve či později přijde nezřízený run proti dolaru,“ temně prorokuje Samuelson. “ A až ten den přijde, všechny ty naše hedgeové fondy se k runu připojí. Nedělám si iluze, že by taková situace nevyústila v nový celosvětový otřes.“
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
