Hospodářské oživení se v Evropě nejprve projeví v severských zemích, míní ekonomové. Ve Švédsku se nyní nejvíce obávají situace nikoli doma, ale hlavně v Pobaltí.
Ke švédské metropoli Stockholmu se nedávno upíraly zraky všech, kdo toužili znát jméno dalšího nositele Nobelovy ceny za ekonomii. Obyčejné obyvatele Stockholmu zajímalo spíše to, jak na ně ekonomická krize prakticky dopadne.
Dorty a laskominy
„Krize? Tak té se teď bojíme. Jako všude jinde,“ říká drobná blondýnka Carla, jež prodává dorty a jiné laskominy v cukrářství nedaleko stockholmského Skansenu, snad nejvyhlášenější atrakce ve městě, jež dala jméno všem ostatním skanzenům ve světě. „Na jaře už musely odejít dvě z mých kolegyň,“ dodává.
Nemýlí-li se nyní ekonomové, Carla se tolik bát nemusí alespoň ne tolik jako v jiných zemích. Odborníci totiž předpovídají Švédsku a například i Norsku rychlejší oživení než zemím eurozóny. Hospodářský útlum exportně orientovaného Švédska donutil velké firmy jako Electrolux, výrobce spotřebičů, nebo automobilku Volvo propustit tisíce zaměstnanců. S příchodem oživení na starý kontinent by však nyní měly vývozně orientované ekonomiky začít růst jako první. „S oživením vzroste poptávka ve sféře mezinárodního obchodu a vývozní ekonomiky to pocítí jako první,“ soudí Sunil Kapadia, analytik banky UBS. „Švédská ekonomika v příštím roce vzroste o 2,4 procenta,“ předpovídá.
Známky oživení jsou podle švédských ekonomů zřetelně patrné již nyní. „Například ceny nemovitostí jsou ve Stockholmu vyšší, než když krize začala,“ řekl TÝDNU Tore Ellingsen, profesor ekonomie ze Stockholmské ekonomické univerzity a jeden z pěti plnoprávných členů výboru pro udílení Nobelovy ceny za ekonomii (viz TÝDEN č. 42/09).
Strach z Pobaltí
Někteří Švédové se ani tak neobávají situace v zemi jako spíše za hranicemi. Hospodářský „mráz“ totiž nepřichází ze severu, nýbrž z východu z Pobaltí. Při procházce stockholmským Starým Městem, čtvrtí Gam-la Stan, lze za jednou z výloh narazit i na mědirytinu z roku 1635 znázorňující švédské území té doby. Patřila k němu i Livonie, která je nyní rozdělena mezi Lotyšsko a Estonsko. Vliv Švédů v pobaltském regionu sice polevil po roce 1709, kdy byli Rusy rozdrceni v bitvě u Poltavy, ale opět vzrostl roku 2004 se vstupem pobaltských zemí do Evropské unie.
Švédské banky dnes i díky historickým vazbám opanovávají finanční trhy Litvy, Lotyšska i Estonska. Hospodářské nesnáze Pobaltí, například propad cen nemovitostí, na ně značně doléhají. Není proto divu, že švédská vláda významně přispěla na sanaci Lotyšska v celkové výši 7,5 miliardy eur, z níž největší podíl poskytl Mezinárodní měnový fond.
To, že se Švédsko obává více vývoje za hranicemi než na vlastním území (vláda severské země nedávno oznámila, že rozpočtový schodek pro příští rok očekává nižší, než původně předpokládala), dokazují i slova premiéra Fredrika Reinfeldta. Ten je prý stále silně znepokojen negativními dopady, jež má globální finanční krize na Pobaltí. Tuší patrně, že když tam švédské banky vykrvácejí, křehké oživení země tří korunek může být rázem passé.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
