Pokleslá bioekonomika se snaží peněžit nedotčenost Pacifiku.
Tichomoří je terčem nájezdů neetických bioprospektorů, často vyslaných farmaceutickými kolosy, aby patentovali jedinečné geny předůvěřivých domorodců. Odlehlé Cookovy ostrovy se málem staly svědky křížení prasete a člověka.
Rarotonga. Štavnatě zelený ostrov sopečného původu, jako hradbou obehnaný blankytnou lagunou. Ač jej za pár hodin objedete lenivou jízdou na kole, je zdaleka největším z Cookova soustroví – pacifického konglomerátu patnácti ostrůvků a atolů roztroušených však na ploše Indie.
Rarotonžský rentgen
V prudkém svahu kopce, často celodenně zahaleném v tíživě dusných tropických mračnech, za i těmi nejzastrčenějšími políčky, je pod liánami a palmovím zbudována rarotonžská nemocnice. Mama, místní domorodkyně, se zubí ve vrátnici ověšena květinovým věncem ei. Bosí domorodí lékaři, papas, pobíhají v temných a ošuntělých chodbách doprovázeni hejny much. „Tenhle rentgen mi nějak nevyšel, prosím lehněte si pod přístroj ještě jednou,“ vybízí obtížně srozumitelnou angličtinou jeden z nich při banálním vyšetření v zatuchlé místnosti hnedle za vrátnicí. Zastaralost, důvěřivá naivita, srdečnost. Hi-tech „lovci genů“ a jiní bioexperimentátoři ze Západu mají na Rarotonze pré.
Xenotransplantce zakázány
Rarotonžští mamas a papas, stejně jako obyvatelé jiných Cookových ostrovů, se před pár lety málem stali oběťmi prvních pokusů o xenotransplantaci – transplantaci prasečích buněk do živých lidských organismů. Jelikož je naivita domorodců snoubena s nepříjemně vysokými mírami výskytu diabetu typu 2, někteří biologičtí výzkumníci z vyspělých zemí získali další pádný důvod, aby se o xenotransplanatci buněk slinivky z prasete do člověka pokusili právě na Cookových ostrovech: jde přece o léčebnou kúru. Nakonec musel zasáhnout Wellington – Cookovy ostrovy tvoří volnou asociaci s Novým Zélandem – a xenotransplanatce zakázat.
Nejen pro Rarotonžany spásné opatření, neboť například vláda USA se už chystala zabránit komukoliv z tichomořského souostroví ve vstupu do země. Důvod? Kdokoliv by mohl být nositelem nebezpečných retrovirů z prasečích buněk.
„Geny jsou klíčovým zdrojem nové globální bioekonomiky a naše izolovanost a různorodost činí tichomořské ostrůvky obzvláště atraktivními,“ vysvětluje Te Tika Mataiapová – Dorice Reidová, tradiční kmenová vůdkyně na Cookových ostrovech a přispěvatelka knihy Pacific Genes and Life Patents, jejímž spoluvydavatelem je tokijská Univerzita Spojených národů a jež si svoji premiéru odbyla letos v březnu na půdě wellingtonské univerzity.
Papuánské geny: 216 dolarů
Jak praví kniha, už počátkem devadesátých let se biotechnologové podporovaní americkou vládou vydali do jedinečného Tichomoří, aby patentovali DNA buňky místního obyvatelstva. Cílem se tehdy stala Papua Nová Guinea a Šalamounovy ostrovy, odkud byla dovezena DNA příslušníků kmene Hagahai. Vzorec T-buněk kmene Hagahai lze prý dnes na internetu zakoupit za 216 dolarů jako součást American Type Culture Collection.
Snaze o patentování však neucházejí ani tisíce let staré domorodé extrakty, populární v mnoha částech Tichomoří, jako je kava, či výtažky z tara a ořechů „canarium“. Jak vidno i na tomto případě, patentování a ochrana duševního vlastnictví dnes mohou být zlým pánem spíše než dobrým sluhou.
Biotechnologie, genetika, patenty – fenomény, nad nimiž si lámou hlavu tisíce vrcholných politiků, lékařů či právníků z vyspělého světa. A ironií osudu se s těmito jevy nyní musí vypořádávat bodří pacifičtí mamas a papas, kteří často neznají nic víc než barvu svého skútru, velikost pantoflí a dobu nejvhodnější setby na bahnitém políčku vzadu za domkem. A jejich lokální politici jsou v právně nepříliš regulovaném a korupčním prostředí tichomořských ostrůvků příliš slabými hráči tváří v tvář koncernům typu Roche Pharmaceuticals. Tato firma už dle zmíněné knihy v minulosti vyplatila 200 milionů dolarů za „práva“ k islandskému genomu. Například havajské domorodé genomy jsou obdobně žádané.
„Tichomoří má jistě větší význam, než jen svět vzdělávat v praxi zhoubné genetiky a pokřiveného duševního vlastnictví,“ uzavírá Aroha Meadová z wellingtonské Victoria University, spolueditorka knihy.
Týden, 7.6.2007
Autor pobýval na Cookových ostrovech v březnu 2007.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
