Pop-ekonomie
Od poloviny osmdesátých let začal Wall Street přetahovat prvotřídní matematiky, statistiky, nebo dokonce fyziky. Investiční domy a makléřské firmy si slibovaly, že jim tyto výkonné exaktní mozky vymyslí nové, ještě výnosnější modely pro oceňování či obchod s cennými papíry.
Emanuel Derman, vzděláním fyzik, s nímž autor Pop-ekonomie rozmlouvá v tomto TÝDNU (viz str. 52), patřil mezi ně. V roce 1985 zakotvil u investiční banky Goldman Sachs, stal se z něj finanční inženýr čili „kvant“ (z angl. quant). Od roku 2002 už na Wall Streetu nepracuje, působí převážně v akademické sféře. Má proto patrně docela čisté svědomí, když na finanční inženýry ukazuje coby na částečné viníky finanční krize, jejíž prvopočátky sahají právě na Wall Street léta Páně 2007. „Krizi způsobilo i to, že se vytvářely nerealistické modely, které zatraktivňovaly neatraktivní věci,“ konstatuje. Takže například rizikové cenné papíry prodávaly finanční společnosti s výraznou pomocí na první pohled sofistikovaných rovnic, vzorečků a modelů, jež působily nesmírně vědecky, pročež bylo zvenčí snáze uvěřitelné to, co měly prokazovat: že se riziko „vypařilo“, že se z rizikového cenného papíru stal – díky umu kvantů – bezrizikový, tedy atraktivní cenný papír. Nemálo investorů se dalo vědeckou imagí zmást a vložilo nesmírné finanční sumy do bezcenných cenných papírů.
Hlubší otázkou je, proč vůbec rovnice a vzorečky mají (měly?) tu moc, že působí vědecky, jaksi objektivně, pravdivě, a to i tehdy, když jen zakrývají lživou skutečnost. Zřejmě proto, že jim málokdo rozumí. A že se k tomu málokdo přizná – a vše odkýve. Derman připouští, že svoji roli mohl hrát i fenomén, jejž anglosaská literatura označuje jako „physics envy“; jde o to, že mnozí ekonomové do jisté míry závidí fyzikům exaktnost („vědeckost“) jejich vědní disciplíny, tudíž se snaží fyziku napodobovat. Jenže zatímco fyzika popisuje neživý svět, v němž se lze dobrat konstant a zákonů, ekonomie se týká lidí, jejich jednání a rozhodování. Emulovat fyziku tak lze právě jen v rovině image, nikoli fundamentálně. Na to před krizí mnozí zapomněli.
Možná i proto dnes na významu získávají disciplíny jako třeba behaviorální finance, které kombinují ekonomii s úplně jinou vědní disciplínou, a sice s psychologií.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
