Mužům se krása vyplácí více než ženám, potvrzují ekonomové.
Špína za nehty, nelibá vůně nebo nesprávné oblečení. Známá společenská faux pas. Podceňovat je se nevyplácí – upravenost stejně jako fyzická atraktivita rozhodují o mnohém. Třeba o šancích o pohovoru a výši mzdy.
Pohovor, to je vlastně „směna“ na trhu práce – zaměstnavatel poptává, potenciální zaměstnanec nabízí. Důvod, proč se o lidské vzezření, krásu a pečování o sebe, začínají zabývat ekonomové.
Prémie za krásu
Badatelé se nyní snaží odhalit zejména míru, v jaké fyzická atraktivita určuje rozdíly ve mzdách. Už výzkumné studie z poloviny devadesátých let, které tomuto zkoumání položily základy, se snažily vyčíslit těžko uchopitelnou „prémii za krásu“. V USA se například přišlo na to, že muži, kteří, co se týče vzezření, spadají do kolonky „podprůměr“, musí počítat s o deset procent nižšími hodinovými výdělky. Šťastlivci, které lze zaměnit s Adónisem, si naopak mohou připsat pět procent. Překvapivé je, že tato prémie za krásu dosáhla u žen nižší cifry – pouze čtyři procenta.
Vyplatí se tedy do krásy investovat? A co je vůbec krása? Studie, která vycházela z rozsáhlého dotazníkového šetření v Šanghaji, potvrdila, že útrata za lepší oblečení a kvalitnější kosmetiku se vyplácí – zaměstnanci mohou díky ní počítat s vyššími výdělky.
Starší názory ekonomů, například Garryho Beckera, nobelisty z Chicagské university (a spoluautora známého blogu), měly za to, že volnočasové aktivity jsou signálem nižšího pracovního nasazení. Čím více je pracovník oddán relaxaci, ale i třeba závazkům v podobě rodiny nebo dětí, tím nižší pracovní zápal lze u něj očekávat. Péče o sebe, pěstění vlastní krásy, také spadá pod volnočasovou aktivitu – nejnovější výzkumy ale ukazují, že tato aktivita naopak signalizuje chuť po vyšším pracovním nasazení, zřetelnou touhu po kariérním růstu a další jevy, jež zaměstnavatelé vidí poměrně rádi. Proč? Šance, že pracovník, jenž dbá o svůj vzhled, bude v i zaměstnání pořádný, pilný a svědomitý, je vyšší než u jedince v umolousaném kvádru a umaštěnými vlasy.
Existují i další důvody, proč je krása a libý vzhled plusem. V devadesátých letech „ekonomové krásy“ argumentovali, že fyzicky atraktivní pracovníci jsou oblíbenější u zákazníků, a proto produktivnější. Současné teorie se spíše kloní k verzí, že příjemná vizáž otevírá bránu vyššímu sebevědomí a tudíž i vytříbenějšímu umění komunikace.
Hezcí jsou zásadoví?
Sociologická definice péče o sebe sama z padesátých let praví, že se jedná o „vnějškovou úpravu tělesného fyzična, jíž se dociluje požadovaného dojmu u druhých“. Konkrétně zahrnuje koupele, holení, depilaci, make-up, lakování nehtů, používání deodorantů, úpravu účesu. Touha „vypadat dobře“ závisí na faktorech, jako je věk, pohlaví, moc, sexualita, náboženství.
Péče o sebe přichází ruku v ruce s tím, co literatura označuje jako „osobní branding“: ve světě neúplných informací, jak ekonomové označují prostředí, v němž prostě žádný člověk nemůže vědět všechno, hodnotí spotřebitelé službu či výrobek i podle toho, jak hezký, případě jak dobře pěstěný člověk jim je nabízí.
Lidské podvědomé uvažování je zkrátka neúprosné. Odborné sociopsychologické studie podávají důkazy, že dobře oblečení lidé jsou nazíráni jako poměrně vyspělí, upřímní a spolehliví, nebo dokonce že atraktivní lidé jsou obecně považováni za více zásadové a svědomité. Největší hrdlořezové dvacátého století dobře věděli, proč si mají oblékat buď padnoucí oblek nebo majestátní uniformu.
Péče o sebe, šlechtění se je přitom z hlediska úspěchu na trhu práce ještě více důležitější než krása a atraktivita. Je totiž odrazem zažitých vzorců chování a nikoliv jen štědré genetické výbavy, jež je dána „shůry“. Na kráse přírodní i té dodané později je vystavěno celkové vzezření.
Investice a čas věnované pěstění vzhledu ovlivňují výši mezd dvěma způsoby: buď „přímo“ skrze samotné zvýšení atraktivity, nebo „nepřímo“ skrze signál, který je do světa vysílán člověkem, který o sebe pečuje, o němž jsou pak zaměstnavatelé přesvědčeni, že je třeba svědomitější.
Důležitá jsou i očekávání, která do dané profese vkládá veřejnost. Od vrcholových manažerů čekají akcionáři firmy reprezentativní vzhled, podobné je to s právníky v očích jejich klientů. Lze tedy předpokládat, že manažeři nebo právníci musí už z titulu své funkce vydávat více na „krásu“. Aby pak nade všechny pochyby budili dojem spolehlivosti či upřímnosti. Leckdy na těchto dojmech závisí celé jejich živobytí.
Metrosexualita se vyplácí
Analýza, kterou letos v srpnu zveřejnili ekonomové z americké Elon University, a která byla provedena na vzorku 13 tisíc Američanů, uvádí, že muži se v průměru věnují péči o sebe téměř 33 minut denně, zatímco ženy dokonce necelých 49 minut. Statistická data také ukázala, že čím víc času věnují muž či žena udržování chodu domácnosti (péče o děti, nakupování), tím méně investují do péče o sebe a vylepšování svého vzhledu.
Co je ještě zajímavější, muži, kteří se rozhodnou investovat do šlechtění sama sebe o deset minut času denně více, zvýší svoji týdenní mzdu o šest procent. Ženy by ovšem museli zčtyřnásobit dobu věnovanou péči o sebe, aby dosáhli totožného nárůstu na výplatních páskách. Jednoduše řečeno, rozdíly ve vzhledu hrají u mužů větší roli. Mužská prémie za krásu je vyšší než u žen.
Být metrosexuálem – to tedy nemusí být zženštilost, ale jen racionální reakce na realitu tržního prostředí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
