Zákazník chce kávu? Je to žena? Pak si obsluha dává větší pohov. Tedy alespoň v Bostonu. Ekonomka Caitlin Knowlesová Myersová společně se studenty prověřili osm bostonských kaváren. Co zjistili? Mužům je v průměru kafíčko dodáno o dvacet sekund rychleji.
A nejen to, kromě žen si na oblíbený nápoj musí déle počkat též černí v porovnání s bílými, mladší ve srovnání se staršími a ošklivější v komparaci s krásnějšími – tyto závěry již ale prý nejsou natolik statisticky významné jako závěr úvodní.
Existuje tedy něco jako svého druhu kavárenský sexismus, šovinistické spiknutí mužů vůči ženám? Statistika je mocná čarodějka. Stačí trocha magie s daty a dopídíte se třeba těsné závislosti mezi zvýšeným počtem výskytů cyklónů v jižním Tichomoří a hojností výskytu výrazu „marťani“ v proslovech Jiřího Paroubka.
Ale řekněme, že zrovna tahle statistická story o kavárnách je v pořádku a ženy skutečně čekají déle než muži než budou obslouženy.
Výzkumníci shledali, že ženy preferují více než muži složité drinky, včetně sofistikovanějších druhů káv. Raději než muži si poručí nápoj s kudrlinkami: šlehačkou, sušenkou, příchutí, koňakem, nějakým tím kouskem žužu, trubičkou, vlaječkou, slunečníčkem, deštníčkem,… Logicky, takové hrátky pak obsluhu stojí i více času.
Ale tým ekonomky Myersové se napálit nenechal: speciálně porovnal i muže a ženy, kteří si objednávají ultravymakané, přesložité, nápoje. A výsledek? Feministky nepotěší, ženy opět čekají déle.
Navíc, ženy čekaly na kávu tím déle, čím vyšší byl podíl mužských členů obsluhy. Naopak když obsluhovaly téměř jen zástupkyně něžného pohlaví, rozdíl mezi délkou čekání se pro obě pohlaví smazal.
Feministky nepotěšíme ani následující pasáží. Vysvětlení jsou totiž na stole takováto: buď muži diskriminují, protože ženami relativně více pohrdají, anebo proto, že se ženami zkouší flirtovat – a pravděpodobnost úspěšného vyústění flirtu roste s jeho délkou.
Klasická beckerovská odpověď zní, že panuje-li mezi kavárnami dostatečná konkurence, jakákoliv forma diskriminace, ať už rasové, pohlavní či jiné, se prostě nevyplatí. Proč? Protože diskriminující majitel a obsluha nevyužijí veškeré možnosti maximalizovat zisk a méně předsudečný konkurent je brzy smete.
Ale třeba je těch dvacet sekund zpoždění důkazem ne-úplně-dokonalé konkurence, která prostě není natolik efektivní, aby tyto diskriminační vteřinky zcela srovnala s nulou. Jinak řečeno, těch dvacet sekund je daní za lehce suboptimální kavárenský trh v Bostonu. Bohužel pro ženy, daňové břemeno je cele uvaleno na ně.
(Autor, vycházeje z vlastní zkušenosti s prací za barem v aucklandské [NZ] mléčně-ovocné osvěžovně, uvádí, že si při výkonu svého tehdejšího povolání žádné vědomé diskriminace v obsluze dospělých žen a mužů nevšiml, naopak se přiznává, že zvýšenou pozornost, a tedy delší čas, věnoval přípravě nápojů pro děti v doprovodů rodičů, neboť ti velice bedlivě střežili, co obsluha ratolestem připraví – a běda, nebude-li vše naprosto precizní!)
Ostatně, buďme pozitivní, třeba je to celé právě jen o tom, že muži – věrni své touze se před ženou zaskvět – si dávají na drinku pro ni více záležet, a tudíž jim příprava nápoje trvá déle, než když obsluhují zákazníka stejného pohlaví.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
