Hypoteční krize prý mává s trhem s uměním – v Česku určitě ne.
„Každý obraz má takovou hodnotu, jakou je sběratel ochoten zaplatit,“ poznamenal před skoro sto lety Guillaume Apollinaire, Francouz polského původu, slavný spisovatel a obchodník s uměním.
Měl-li autor Pražského chodce pravdu, pak Damien Hirst, „frontman“ mladých britských umělců a zjevný následník Andyho Warhola v roli ikony světa umění, se musí obrnit trpělivostí, než zví skutečnou „hodnotu“ některých svých prací.
Hirst vytvořil veledílo – lidskou lebku posetou 8601 diamanty, jejichž samotná cena je více než třicet milionů dolarů –, které zamýšlel prodat za zhruba sto milionů dolarů. Jenže lebka s názvem For The Love of God není likvidní – chybí kupec. Důvod: letní otřesy na trhu rizikových hypoték v USA, které se v různých podobách rozlily do celého světa.
Investiční manažeři hedgeových fondů jsou totiž motorem trhu se současným uměním. Jejich bonusy – často počítané jako násobky již tak závratných platů a vyplácené na přelomu roku – však letos nejspíše poklesnou. Celkové příjmy manažerů loni vylétly o patnáct procent, tento rok se o pět až deset procent propadnou, říká prognóza společnosti Options Group. Mohou za to ztráty hedgeových fondů, které ve velkém investovaly do cenných papírů navázaných na rizikové hypotéky, jejichž trh zkolaboval. Lze čekat, že s propadem bonusů „smetánky Wall Streetu“ uvadnou i její často jen snobské touhy po umění.
Hirst dnes tvrdí, že Lebku prodal už letos 30. srpna, ale příliš mnoho zasvěcených tomu neveří. David Lee to v magazínu The Jackdaw například okomentoval tatko: „Každý, kdo zná svět umění, ví, že Hirst dosud dílo neprodal. Cílem jeho proklamací je vyvolat haló a poté přepsat cenovku, samozřejmě směrem nahoru, u ostatních děl.“
Žralok v kádi
Damien Hirst má štěstí, že „hodnota“ jeho jiného slavného výtvoru, žraloka tygřího naloženého v obří a prosklené kádi s formaldehydem, je již určena. Dílo koupil v roce 2005 za osm milionů dolarů Steve Cohen, zakladatel a šéf fondů SAC Capital, které sídlí na karibském ostrově Anguilla.
Cohen patří do první desítky mogulů alternativního investování, jímž je právě i umění. Jeho kolegou v první desítce je Eli Broad, losangelský miliardářský sběratel, jenž mimo jiné přispěl do miliardové injekce pochroumanému fondu investiční banky Goldman Sachs. Ten byl taktéž tvrdě zasažen hypoteční krizí.
Broad míní, že obchod s uměním čekají těžké časy. „Trh zeslábne, přizpůsobení cen nastane ale nejméně za šest měsíců po současné hypoteční krizi,“ vyzdvihuje známý fakt, že cykly na trhu s uměním se vlní s jistým zpožděním za výkyvy ve finanční sféře.
Hedgeoví manažeři z Wall Streetu jsou podle mnohých pro obchod se současným uměním tím, čím byli v osmdesátých letech Japonci pro trh s impresionistickými díly. Jejich poptávka opadla po bolavém splasknutí japonské realitní bubliny na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Opadnutí zájmu globálně postihlo trh s uměním, nejen impresionistickým.
Takzvaná teorie žluté horečky sice říká, že protože je současný obchod s uměním prost iracionálních Japonců, žádná bublina nehrozí, jenže Broadovy pesimistické prognózy potvrzují zprávy z aukčních síní.
Indonésie ani Česko nestrádá
Prodejní nálady však nejsou globálním jevem. Manažeři hedgeových fondů – kteří kupují současné umění nejen anglosaských umělců, ale rovněž Číňanů či Indů – opomíjejí třeba indonéská, thajská či filipínská díla. Indie a Čína jsou pro svůj hospodářský rozlet v kursu, zatímco jiné asijské trhy nikoliv. Analýza agentury Bloomberg ukazuje, že ceny v jakartské aukční síni Larasati rostly i v době největší paniky z hypotékové krize v první půli srpna.
Ani v dalších koutech planety zatím nedostatek kupců nenastává. A to včetně Česka. Jak píší dnešní (3.12.2007) Hospodářské noviny, „mimořádný obraz malíře českého surrealismu Jindřicha Štyrského nazvaný Krajina v oblacích má od včerejška nového majitele, byl vydražen za 10,25 milionu korun a stal se tak čtvrtým nejdráže prodaným obrazem na českých aukcích od roku 1990.
V žebříčku nejdráže prodaných děl v aukcích jsou před Jindřichem Štyrským obrazy jen dvou malířů. První dvě místa zatím obsadila díla Františka Kupky Élévation (Výšky) IV, prodané letos za 22,1 milionu, a Abstraktní kompozice, za niž nový majitel rovněž letos zaplatil 13,4 milionu korun. Na třetím místě je obraz Josefa Čapka Děvče v růžových šatech za 12 milionů.“ Jak vidno, letos se českému trhu s umění daří více než kdy jindy, a to navzdory hypoteční krizi.
Je trh s uměním, hlavně se současným, pořádně přifouklý, nebo se může těšit na pokračující růst, jenž nebude ohrožen ani problémy hedgeových fondů? Ukáže čas. Jisté je to, že investoři se již brzy budou moci proti propadům zajistit. Místo toho, aby kupovali Monetův obraz, pořídí si třeba impresionistické futures.
Londýnský Art Trading Fund totiž plánuje rozjet tržní index, jenž bude založen na stejném principu jako třeba Dow Jones Industrial Average. Fond bude nakupovat díla vybraných umělců s nadějí, že ceny dále vzrostou. Investoři dostanou možnost „vsadit si“, jakým směrem se index fondu v budoucnu vydá. V nabídce bude jak varianta spekulace na vzestup, tak i na propad trhu s uměním. Právě možnost spekulovat na pokles – a zajistit se proti případnému splasknutí bubliny – je ve sféře umění úplnou novinkou.
Jestli takováto kreativita ve světě financí pokvete nadále, Damien Hirst si třeba bude moci časem „vsadit“, zda jeho lebka získá kupce i za těch sto milionů dolarů.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
