Pop-ekonomie
Ženy řídí hůře než muži, sdílí i horší prostorovou představivost a jejich orientační smysl je poměrně chabý. Existují mnozí lidé, zejména muži, kteří o tom absolutně nepochybují. Současný ekonomický výzkum ale napovídá, že tomu tak určitě není – alespoň tedy ne v absolutním smyslu.
Dva barcelonští ekonomové, Nagore Iriberri a Pedro Rey-Biel, loni publikovali studii, v níž doložili, že ženy v typicky „mužských“ činnostech dopadají hůře než muži jenom tehdy, je-li jim známo pohlaví konkurenta.
Svěřencům v jednom experimentu, na němž studie staví, zadali úkol, o němž se tradičně má za to, že jej lépe zvládají muži, a sice v mysli prostorově otáčet s různými objekty a tvary. Informace o pohlaví konkurenta, s nímž daný účastník experimentu v zadaném úkolu soupeřil, měla diametrálně odlišný důsledek na výkonnost mužů a žen. Mužská výkonnost se zlepšila o téměř 60 procent, když věděli, jakého pohlaví je jejich konkurent, zatímco ženská v takovém případě naopak poklesla o více než 40 procent (v porovnání s případem, kdy pohlaví konkurenta neznaly).
Badatelé si získané výsledky vysvětlují teorií hrozby stereotypu. Když je něco tradičně – stereotypně – nahlíženo například jako „mužská práce“, muži při jejím výkonu násobí své úsilí, kdežto ženy získávají pocit, že jsou „nanynky“, které pro ni nemají potřebné vlastnosti či dovednosti. Takové stereotypy – které jsou vlastně jen umělými společenskými konstrukty, jak prokazuje studie – přitom mají obrovský dopad na situaci na trhu práce; povolání a činnosti, vnímané obecně jako „mužské“, jsou pro ženy neatraktivní a/nebo ženami hůře vykonávané (v porovnání s muži), ačkoli ani pro jedno z toho neexistuje žádný opravdu autentický důvod. Je to totiž pokřivené vnímání, onen stereotyp, jenž utváří realitu, nikoli naopak.
Řešením tohoto stavu přitom podle autorů studie není pozitivní diskriminace, ani kvóty nahrávající ženám. Umělé zvýhodnění dívek a dam je dokonce kontraproduktivní, jelikož v nich jen dále umocní dojem, že jsou v dané činnosti horší než muži (kdyby ne, kvót by přece nebylo třeba).
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
