FANTASTICKÝ OBJEKT. Miliardář, slovutný investor a jeden z nejvlivnějších lidí planety George Soros si půjčuje tento výraz psychoanalytika Davida Tucketta, aby jím vystihl Evropskou unii ve svém někdejším stadiu rozkvětu. Ano, až do příchodu finanční krize v roce 2008 byla Evropská unie většinově nahlížena jako „fantastický objekt“, fantastický výtvor sociálního inženýrství, ztělesnění ideje spolupracujících národů, stavící na principech demokracie, lidských práv a právního řádu, jemuž nedominuje žádný z národů. Tento pohled sdílel a hájil ostatně i sám Soros, žák filozofa Karla Poppera. Viděl v něm kromě jiného i uvedení do praxe Popperovy ideje sociálního inženýrství krůček za krůčkem. A pohled zjevně přijaly i finanční trhy – například tehdy, když se jeden čas výnosy z řeckých dluhopisů téměř ztotožnily s výnosy z německých obligací. Tak mocná ta myšlenka jednotné Evropy byla! Najednou si vlády zcela rozdílných zemí, Německa a Řecka, půjčovaly za v zásadě stejné úroky – jako by neexistovaly propastné rozdíly mezi oběma státy.
V roce 2008 se však začalo ukazovat, že EU má k fantasmagorii blíže než k fantastickému objektu. Podle Sorose nastalo stadium postupného střízlivění s prohlášením německé kancléřky Angely Merkelové, že jednotlivé evropské země by v poskytování záruk finančním institucím měly postupovat „každá za sebe“, nikoli jednotně. Bublina fantastické myšlenky EU prý tehdy začala splaskávat.
Dluhová krize, kterou nyní Evropa prochází, není ničím jiným než bolestným procesem splaskávání ideje, jíž uvěřily miliony lidí, včetně nejvlivnějších politiků, ekonomů či byznysmenů Sorosova typu. Tito lidé se jen neradi smiřují s realitou a pochopitelně se snaží oddálit úplné splasknutí. Nesmí přece ztratit tvář. Mají k dispozici vliv a nesmírné finanční sumy, tudíž v oddalování mohou být úspěšní i řadu let. Zejména tehdy, bude-li součástí onoho oddalování dokonce utužení evropské spolupráce vytvořením fiskální a posléze i politické unie.
Jenže nejsou ideje těchto unií vyššího řádu opět jen další fantazií, která prostě nemůže dlouhodobě uspět? Sociální inženýři, kteří europrojekt rýsují, zdá se, stále nepochopili jednu zásadní věc: dokud jednotná Evropa nebude niterným přáním stamilionů řadových občanů jednotlivých zemí starého kontinentu, půjde vždy jen o vzletnou (a sakramentsky nákladnou) fantasmagorii.
Vyšlo v Profitu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
