Nejvíce bohatnou zemědělci

Téměř šest procent. O tolik si v prvním pololetí 2012 na mzdách meziročně polepšili kvalifikovaní zemědělci, lesníci i rybáři. Na úsvitu české mzdové revoluce nezaznamenala jiná profesní třída výraznější růst.

Z aktuálních údajů státního Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) však vyplývají i další překvapivé údaje. Třeba to, že zdaleka ne ve všech profesích jsou nejvyšší mzdy vypláceny v Praze. Někdy je tomu tak překvapivě i v regionech, které jsou v médiích přetřásány pro sociální tenze a relativní chudobu.
TÝDEN sestavil velký přehled platů a profesí, jejž doprovází analýzou probíhajících i očekávatelných trendů – například trend nástupu zemědělství se dost možná zrcadlí právě ve svižném růstu mezd českých kvalifikovaných zemědělců. Přehled TÝDNE tak může být užitečný i pro mladé lidi či jejich rodiče. Jako vodítko, kudy se v této ekonomicky nelehké době do budoucna profesně ubírat.

Stát, nebo soukromník?

První otázka, jež v takové souvislosti zřejmě vytane na mysli, je, zda pracovat pro stát, či v soukromém sektoru. Z nejnovějších výsledků ISPV plyne, že růst výdělků je obecně rychlejší v soukromé sféře. Střední hodnota hrubé měsíční mzdy v ní v prvním pololetí letošního roku činila 20 856 korun. To značí nárůst o 2,5 procenta oproti první půli roku 2011. Ve státní sféře dosahovala letos v prvém pololetí střední hodnota měsíčního platu 23 634 korun, což odpovídá nižšímu meziročnímu nárůstu – 2,2 procenta. Střední hodnota znamená, že přesně polovina zaměstnanců dosahuje nižšího výdělku a druhá polovina zase vyššího (vypovídá tedy o mzdách lidí přesněji než průměrná mzda, na niž například nedosáhne 69 % zaměstnanců).
Jak vidno, ve státní sféře je střední hodnota měsíčního výdělku výrazně vyšší než ve sféře soukromé. Pohlédneme-li na údaje týkající se průměrných měsíčních výdělků, je zřejmé, odkud se tento na první pohled možná překvapivý výsledek bere. Průměrná hrubá mzda činila v prvním pololetí roku 2012 celkem 25 001 korun ve státní sféře a 25 462 korun ve sféře soukromé. Z toho plyne, že ve státní sféře jsou výdělky více nivelizované než v té soukromé, kde jsou diferencovanější a spíše dosahují extrémů.

Zemědělství? Fuj!

Český zemědělec je dnes vymírající druh, poznamenal nedávno list tuzemské komunistické strany. Rudá redakce po něm ráda sáhla nejspíše proto, aby ve čtenářích utvrdila dojem, že za starých časů bylo tak fajn -bez trhu, bez korupce, bez manažerů, bez demokracie, ale zato se zemědělci!
Nicméně ten postřeh je zcela správný. Zemědělství dnes není sexy. Mladí lidé o ně téměř nejeví zájem. Raději se vrhají do studia sociologie, antropologie a dalších humanitních oborů, o jejichž absolventy ovšem na trhu práce není zájem. Po vystudování pak končí v roli prodavačů outdoorového zboží, coby realitní makléři nebo jako barmani. Stále je prostě více sexy být vystudovaným sociologem – i když bez práce v oboru – než zemědělcem. Vždyť zemědělství, to jsou kravíny, traktory a hnůj. Fuj!
Prozíraví lidé však tuší, že hromadný odpor k tak zásadnímu odvětví, jakým zemědělství bezesporu je (a bude), musí být krátkodechou záležitostí – nasytit se bude zásadní člověčí potřebou až do skonání věků. Prozíraví též cítí, že se na trhu otevírá slibná mezera, kterou za pár let půjde výnosně zaplnit. A platí to pro Evropu, Ameriku, pro celý vyspělý svět.
Svoji neoddiskutovatelnou prozíravost v minulosti opakovaně prokázal miliardář Jim Rogers, proslulý investor. Na loňský dotaz TÝDNE, v čem že spatřuje budoucnost, odvětil někdejší blízký spolupracovník investorského mága George Sorose, že právě v zemědělství. „Dneska se každý dává na studium financí, public relations a podobných oborů. O zemědělství se mladí lidé vůbec nezajímají. Drtivá většina farmářů ve vyspělých zemích jsou tudíž lidé v důchodovém věku nebo těsně před ním,“ řekl. Přitom zemědělství a vůbec celý surovinový a potravinový sektor podle něho čeká závratný růst. Zemědělství a agrární byznys porostou předně kvůli poptávce asijských zemí, v nichž kvapně mohutní střední vrstvy. „Někdo ty plodiny prostě bude muset pěstovat – lidské pracovní síly je třeba i v době rozvinutých agrárních technologií,“ podotkl Rogers.
To ovšem značí, že prozíravou investicí se může ukázat jak nákup kvalitní zemědělské půdy (ostatně cena pozemků v ČR aktuálně roste, zatímco jiné druhy realit stíhá propad, v lepším případě stagnace), tak vlastní děti studující „zemědělku“.
Rogersova slova, zdá se, potvrzuje i aktuální vývoj mezd v Česku. Vždyť ze zaměstnanců, kteří se rozhodli pracovat pro soukromníka, a nikoli pro stát, se nejvyššího meziročního přírůstku na mzdách dočkali v prvém pololetí 2012 právě kvalifikovaní zemědělci. A s nimi lesníci a rybáři. V rámci celé této skupiny stouply mzdy meziročně o 5,6 procenta (jde o širší skupinu profesí, která zahrnuje podobné typy povolání – pokud bychom brali konkrétní jednotlivé profese, nejvíce si za uplynulý rok polepšily učitelky v mateřských školách, měsíčně braly 21 839 korun, což je o 13,5 procenta více než loni).
Po zaměstnancích z profesní třídy „zemědělců“ je na trhu sháňka. I ve třídách „řídících pracovníků“ nebo „specialistů“ byl růst mezd slabší. A mzdy těch, kdo jsou zaměstnáni ve službách a prodeji, se meziročně dokonce propadly, byť o jednu desetinku procenta (viz Kdo si za rok nejvíce polepšil). Je pochopitelně pravda, že mzdy zemědělců – navzdory zmíněnému přírůstku -jsou v porovnání se mzdami v mnoha jiných zaměstnáních stále velmi nízké. Střední hodnota hrubé mzdy kvalifikovaného zemědělce činila v prvním pololetí letošního roku 26 585 korun, a má tak stále mnohem blíže k nejhůře placeným pozicím v ČR než k těm nejvýdělečnějším (viz 50 nej- * lépe a 50 nejhůře placených profesí…). To se ale může během pár let změnit. Jako třeba v USA. Perspektivním oborem tam kromě zemědělství je i další sféra, jež byla donedávna nahlížena jako neatraktivní a „nesexy“, a sice sféra těžby a dobývání nerostných surovin. Agentura Bloomberg ale letos v září zveřejnila data, z nichž plyne, že absolventi „neznámé“ South Dakota School of Mines & Technology, tedy kvalifikovaní těžaři, již dosahují na pracovním trhu vyšších výdělků než absolventi věhlasného Harvardu.
I v tomto případě za to může Asie, zejména Čína, a jejím boomem podnícený globální růst poptávky po surovinách. I tak však existuje spousta lidí – v ČR, v Evropě, v Americe -, jimž tento desetiletí trvající trend zjevně unikl a vystudovali raději nějaký populární obor, v němž však nenacházejí uplatnění. „V USA je nyní asi 115 tisíc barmanů, kteří mají titul z nějaké instituce vyššího vzdělání,“ řekl TÝDNU Richard Vedder z Univerzity státu Ohio, který se americkým vzdělávacím systémem zabývá. Upozorňuje přitom, že jde o celospolečenské plýtvání zdroji, neboť studium na instituci vyššího vzdělání je pochopitelně nákladnější než „zaučení“ barmana. „I já platím studium někomu, kdo pak po absolvování skončí za barem. Plýtvání jako vyšité!“

V Praze není blaze

Zatímco odpor k zaměstnáním v zemědělství či těžbě se může ukázat coby krátkozraký, předsudečné odmítání práce mimo Prahu je evidentně krátkozraké již dnes. Existuje totiž mnoho profesí, v nichž zaměstnanci berou více v jiných krajích. Třeba i v tom Ústeckém, který je asi známější kvůli problematickým komunitám sociálně vyloučených lidí.
Nezaměstnanost se v něm pohybuje ve dvouciferných hodnotách. Čtvrtina z lidí bez práce nebyla v zaměstnání už více než rok. Na jedno volné místo stojí fronta 30 nezaměstnaných. A přesto tam lidé nepracují za almužnu. V některých profesích si dokonce vydělávají nejvíce z celé republiky. Jednoduchá logika, podle níž vysoká nezaměstnanost musí tlačit platy dolů, tady prostě neplatí. A nefunguje ani v jiných krajích. Výše mezd totiž závisí nejen na počtu lidí bez práce, ale také na tom, jak velké firmy v regionu působí či jak kvalifikované lidi zaměstnávají.
TÝDEN vybral 10 nejčastějších profesí a seřadil příslušné střední hodnoty mzdy podle jednotlivých krajů (viz 12 nejčastějších profesí…).

Co Čech, to prodavač

Nejvíce Čechů pracuje jako prodavači v obchodech. Rozdíly i v takto nekvalifikované profesi jsou v rámci Česka enormní. V Praze si prodavač přijde na 17 tisíc korun, v Olomouckém kraji na 14 tisíc a nejméně, sotva 11 tisíc, si vydělá v Ústeckém kraji. Severní Čechy naopak vévodí žebříčku nástrojařů a dobře se tam mají i strojírenští technici. Rozdíl mezi střední mzdou nástrojaře v prvním Ústeckém kraji a posledním Královéhradeckém kraji je skoro šest tisíc korun. U strojních techniků je Ústí na druhém místě za Prahou, ale tamní mzda převyšuje poslední Jihomoravský kraj skoro o sedm tisíc korun. „Částečně za to může skutečnost, že v Ústeckém kraji máme řadu středních strojírenských firem napojených na automobilový průmysl,“ říká Michal Tuček, analytik ústeckého Úřadu práce. Podobně jsou na tom technické profese i v Moravskoslezském kraji, kde žije stejně jako v ústeckém regionu nejvíce lidí bez práce. „V obou případech jde o průmyslové regiony a v průmyslu se prostě nízké mzdy brát nemůžou,“ dodává Dalibor Holý z Českého statistického úřadu (ČSÚ). Naopak v oblastech, kde jsou dominantními zaměstnavateli třeba obchodní řetězce či jiné firmy podnikající v základních službách, si lidé moc nevydělají.
Klíčem k vyšším mzdám je přítomnost velkých firem. „Malé firmy do 10 zaměstnanců vyplácejí nízké mzdy, v průměru 15 tisíc korun. Ve velkých firmách si dělníci přijdou v průměru na 20 tisíc, nemluvě o manažerských pozicích,“ vysvětluje Holý z ČSÚ. I proto je na tom nejhůře ze všech krajů Karlovarský, kde se střední hodnota mzdy pohybuje těsně nad 18 tisíci korunami. V kraji nejsou velcí zaměstnavatelé, kteří by táhli mzdy nahoru. Vidět je to i na platech manažerů. V průmyslových firmách si na severozápadě Čech vydělají necelých 29 tisíc korun. Jinde je to více než 39 tisíc. Velké firmy navíc živí i spoustu menších subdodavatelů, kteří pak mohou nabídnout zaměstnancům více peněz. „V Královéhradeckém kraji je to vidět u firem navázaných na automobilový průmysl, zejména na montážní závody Škody v Kvasinách a Vrchlabí,“ říká Martin Horák, ředitel Úřadu práce v Hradci Králové. Jinak si ale tamní firmy nemohou moc vyskakovat. V zemědělství, které živí značnou část lidí kolem Hradce Králové a Jičína, se obecně moc neplatí. Zatím. Textilní firmy, které se ještě v kraji udržely, urputně bojují o přežití a drží mzdové náklady na uzdě.
Vysoká míra nezaměstnanosti tak může výrazně hýbat jen mzdami v profesích, které nevyžadují velkou kvalifikaci. To je třeba vidět u prodavačů. „Když se objeví volná místa prodavačů, volají nám firmy během několika dnů, ať nabídku stáhneme, protože mají stovky zájemců,“ říká Tuček z ústeckého Úřadu práce. S takto velkou poptávkou obchodní řetězce nic nenutí mzdy zvyšovat. Požadavky na kvalifikované profese se naopak k lidem bez práce moc nedostanou.

Jen žádné stěhování

Rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími kraji v jednotlivých profesích jsou až čtvrtinové. U některých povolání se v nejlepších krajích blíží až dvojnásobku. Tak velké rozdíly by podle ekonomické teorie měly vést ke zvýšené migraci lidí za prací.
Jenže tato teorie v praxi nefunguje. Za prací se stěhují jen mladí, kteří ještě nemají rodiny. Překážkou je zejména nepružný trh s bydlením, který se teprve vzpamatovává z 20 let státní regulace. „Aby lidé vůbec začali uvažovat o stěhování za prací, měli by mít šanci získat práci s platem o čtvrtinu vyšším. K tomu se ještě přidává i požadavek na dostupné bydlení. V Česku je navíc typické dvoukariérové manželství, takže stěhování s sebou nese i požadavek na práci pro manžela či manželku. Nemluvě o nutnosti zpřetrhat vazby na místo, kde rodina do té doby žila,“ říká Holý z ČSÚ.
Sociologové z Akademie věd spočítali, že přestěhovat se za prací se nejvíce vyplatí lidem, kteří pracují na manažerských pozicích. A to i v případě, že mají rodinu. Naopak u méně kvalifikovaných profesí případný růst mzdy vykompenzuje finanční i nefinanční náklady spojené se stěhováním jen zřídka. Exkluzivní průzkum, který pro TÝDEN udělala společnost Médea Research, ukazuje, že za lepší prací by bylo ochotno se přestěhovat zhruba 44 procent Čechů, jenže jen čtvrtina by byla ochotna se vydat na druhý konec republiky. Jako největší překážku stěhování lidé uvádějí odloučení od rodiny.
Platové rozdíly mezi regiony se podle expertů smazávají jen pomalu. V některých profesích se navíc dá v dohledné době čekat spíše další rozevírání nůžek. I když je ekonomika v útlumu, část průmyslových firem opět hlásí, že nemohou na trhu práce najít vhodné zaměstnance. Jde zejména o lidi s technickým vzděláním. Pokud firmy chtějí takového pracovníka získat, musí ho přeplatit a přetáhnout od konkurence. Nejčastějších profesí se však tyto růžové vyhlídky netýkají. Supermarkety prodavačům více platit nebudou, protože potřebují udržet nízké náklady. Řidiči nákladních aut si zase musí počkat, až se ekonomika vzpamatuje a firmy budou vozit více zboží k odběratelům. A účetní, ekonomové či administrativní pracovníci budou závislí na tom, jak se jejich firmě bude v pokrizové době dařit. Pokud se ovšem nebudou chtít přece jen přestěhovat za lepším.

Tabulka

Kdo si za rok polepšil a kdo ne
(procentní růst středních hodnot mezd
v hlavních třídách zaměstnání mezi
1. pololetím 2011 a 1. pololetím 2012)
kvalifi kovaní zemědělci, lesníci, rybáři 5,1
úředníci 4,2
specialisté 4,0
řídící pracovníci 3,4
techničtí a odborní pracovníci 2,9
řemeslníci a opraváři 2,4
obsluha strojů a zařízení, montéři 1,6
pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 0,8
pracovníci ve službách a prodeji – 0, 01
Zdroj: ISPV

50 Nejlépe placených profesí v Česku 2012 (střední hodnota hrubé mzdy v Kč)

1. manažer v oblasti
finančních služeb 94 493
2. nejvyšší představitel
velké společnosti 89 122
3. manažer
v energetice 65 397
4. manažer v oblasti
pojišťovacích služeb 62 495
5. manažer IT 60 058
6. výrobní ředitel
v průmyslu 58 419
7. ekonomický
a finanční ředitel 54 753
8. inženýr elektronických
komunikací 54 250
9. manažer v oblasti výzkumu
a vývoje 51 521
10. manažer
ve zdravotnictví 50 765
11. manažer
ekonomiky, financí 49 899
12. manažer v oblasti
technického rozvoje 49 668
13. obchodní ředitel 48 967
14. specialista v oblasti
počítačových sítí 48 045
15. manažer v oblasti
lidských zdrojů 47 895
16. manažer výroby 47 465

17. lékař specialista 46 589
18. manažer v těžbě
a geologii 46 348
19. systémový
analytik 45 727
20. operátor velína pro
zpracování ropy 45 339
21. návrhář a správce
databází 45 336
22. manažer
velkoobchodu 45 301
23. manažer
reklamy a PR 44 589
24. specialista ze statistiky,
pojistné matematiky 44 842
25. specialista
v testování softwaru 43 324
26. manažer
obchodu 43 576
27. manažer zásobování
a nákupu 43 005
28. důlní, hutní nebo
slévárenský inženýr 42 666
29. praktický lékař 42 432
30. finanční analytik 42 398
31. manažer
marketingu 42 116
32. manažer knihoven,
muzeí a bezpečnosti 41 237

33. PR specialista 39 706
34. finanční
a investiční poradce 39 601
35. programátor
počítačových aplikací 39 489
36. docent VŠ 39 314
37. inženýr elektrotechnik
či energetik 38 824
38. specialista v oboru
ekonomie 38 450
39. chemický inženýr 38 309
40. specialista v oboru
podnikové ekonomie 38 066
41. inženýr elektronik 37 988
42. strojní inženýr 37 937
43. systémový administrátor,
správce sítě 37 858
44. marketingový
specialista 37 710
45. fyzik, astronom 37 503
46. odborný poradce
v peněžnictví 36 838
47. bankovní
makléř 36 465
48. farmaceut 36 435
49. chemik 35 814
50. manažer
dopravy 35 536
Zdroj: ISPV

50 nejhůře placených profesí v Česku 2012 (střední hodnota hrubé mzdy v Kč)

1. uklízeč v provozovnách
osobních služeb 9 912
2. číšník a servírka 10 574
3. uklízeč a pomocník
v admin. objektech 10 583
4. pracovník ostrahy 10 603
5. pomocník v kuchyni 10 962
6. vrátný 11 015
7. prodavač drobného
zboží, nábytku 11 448
8. švadlena, šička, vyšívač
11 828
9. kuchař (kromě šéfkuchařů),
pomocný kuchař 12 005
10. prodavač potravinářského
zboží 12 217
11. doplňovač zboží 12 291
12. provozní pracovník
v pohostinství 13 009
13. pekař, cukrář (kromě
šéfcukráře) 13 091
14. pomocný dělník
ve výrobě 13 678
15. pokladník
v prodejnách obecně 13 614
16. řidič tahače 13 981
17. prodavač textilu
a obuvi 14 056

18. zpracovatel ovoce
a zeleniny 14 256
19. manipulační dělník
14 394
20. kosmetik 14 443
21. umělecký kovář,
zámečník 14 546
22 kurýr, doručovatel balíků
14 633
23. stavební dělník –
budovy 14 645
24. provozní stravovacího
zařízení 14 887
25. kvalifi kovaný lesník
15 117
26. ošetřovatel ve
zdravotnictví 15 152
27. chovatel drůbeže 15 247
28. prodavač smíšeného
zboží 15 290
29. prodavač vstupenek
a jízdenek 15 337
30. truhlář 15 524
31. pomocný pracovník
údržby budov 15 568
32. ruční balič 15 878
33. obsluha čerpacích
stanic a mycí linky 15 906

34. správce objektu 16 032
35. obsluha stroje
na balení a etikety 16 079
36. manipulační
dělník ve výrobě 16 168
37. zedník, kamnář,
dlaždič 16 523
38. pěstitel zemědělských
plodin 16 648
39. obsluha stroje
na pečivo, čokoládu 16 726
40. modelář nebo
střihač oděvů 16 758
41. montér elektronických
zařízení 16 949
42. obsluha šicích strojů
16 973
43. sklář, brusič 16 990
44. pracovník přípravy tisku
17 179
45. zpracovatel masa 17 331
46. pomocný skladník 17 356
47. tesař a stavební
truhlář 17 426
48. chovatel prasat 17 557
49. traktorista 18 685
50. řidič dodávky, taxikář
18 780
Zdroj: ISPV

Vyšlo v Týdnu.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin