Pop-ekonomie
Říká se, že u pohovorů vítězí ti nejnadanější a nejschopnější uchazeči o dané pracovní místo. Je proto prý dobré vydat ze sebe maximum. Nesmysl! V nemalém procentu případů vysněnou pracovní pozici získávají průměrní, zatímco ti opravdu dobří ostrouhají. Pro mnohé tak platí, že u pohovorů by ze sebe rozhodně maximum vydávat neměli, spíše se stylizovat coby méně schopní, eventuálně dokonce hloupější, než ve skutečnosti jsou. Ne nadarmo proto zřejmě někteří personalisté varují, že například titul PhD. je u pohovoru obecně spíše na škodu, jelikož zaměstnavatel se obává například toho, že takový zaměstnanec bude až příliš „přechytralý“, případně si bude říkat o vyšší mzdu než zaměstnanec bez titulu.
Domněnku, že zaměstnavatelé v řadě případů preferují průměrné uchazeče před těmi opravdu dobrými, potvrzuje letošní studie vydaná Univerzitou v Jeně a Ekonomickým institutem Maxe Plancka. Její autoři mají po ruce následující vysvětlení. Zaměstnavatel, který přijme průměrného „moulu“, může očekávat, že tento „moula“ se mu bude chtít za poskytnutou životní příležitost odvděčit a o to usilovněji a svědomitěji bude v nové pozici pracovat. To, co ztrácí na schopnostech, se zkrátka bude snažit dohnat sveřepou, ba zatvrzelou touhou dokázat šéfovi, že na to má. Naopak velmi schopný pracovník, „eso“ v daném oboru, snadno podlehne dojmu, že si pozici jaksi samozřejmě zasluhuje. Nebude si místa poté ani tolik vážit, bude mít vše takříkajíc na háku, což se odrazí v jeho slabší píli i úsilí.
Autoři studie dokazují, že průměrného zaměstnance, „moulu“, si raději vybírá třicet procent zaměstnavatelů. Sázejí prostě na to, že nedostatečný talent či zkušenosti bude více než kompenzován intenzívnější pílí a sveřepějším úsilím. Výrok, že úspěšní lidé mnohdy nejsou žádní lumeni, tedy nemusí být nutně jen zapšklou poznámkou závistivce. Jak vidno, jde o docela objektivní závěr. Z téměř jedné třetiny jsou evidentně úspěšnější pilní „moulové“ než opravdu schopná a talentovaná „esa“.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
