Spojené státy se během prvního Obamova prezidentského období hospodářsky propadly, plyne z žebříčku Světového ekonomického fóra. Spasí je nové postupy v energetické oblasti, do nichž vkládají naděje tamní přední ekonomové?
Znovuzvolení Baracka Obamy v nedávných prezidentských volbách ve Spojených státech se zdá být takřka zázračné. Vždyť od dob velké hospodářské krize 30. let a Franklina Delana Roosevelta nebyl žádný jiný americký prezident znovuzvolen při tak vysoké míře nezaměstnanosti – v říjnu, poslední měsíc před volbami, dosahovala 7,9 procenta. Obama je společně s Ronaldem Reaganem také jediným prezidentem po druhé světové válce, jenž opětovně zvítězil při míře nezaměstnanosti převyšující šest procent.
Pád obamovské Ameriky
Jenže nad tím vším lze ještě mávnout rukou s poukazem, že v hospodářských strastech se v důsledku finanční krize ocitl vlastně celý svět, že vysoké míry nezaměstnanosti nejsou záležitostí výhradně Spojených států a že s nimi první afroamerický prezident USA v dějinách mohl sotva něco činit. Pohled do statistik však naznačí, že Spojené státy si během první poloviny Obamova pobytu v Bílém domě pohoršily v porovnání s mnoha ostatními státy – a to už jen tak na neblahé celosvětové podmínky svést nelze. Z tohoto hlediska má Obamovo zvolení opravdu lehký přídech zázraku.
Respektovanou statistikou takového mezinárodního srovnání je pořadí jednotlivých zemí podle jejich úrovně konkurenceschopnosti, které každoročně sestavuje Světové ekonomické fórum, ženevská organizace proslavená pravidelnými konferencemi v alpském zimním středisku Davos (viz Králové konkurenceschopnosti). Konkurenceschopnost jednotlivých států je měřena prostřednictvím takzvaného indexu globální konkurenceschopnosti (index CGI), který nabývá hodnot od jedné do sedmi (nejlepší výsledek), přičemž zohledňuje dvanáct zásadních kritérií – „pilířů“ – konkurenceschopnosti (kvalitu institucí; infrastruktury; makroekonomické prostředí; úroveň zdravotnictví a základního školství; úroveň vyššího vzdělávání; tržní efektivitu; pružnost trhu práce; úroveň finančních trhů; velikost trhu; vyspělost firem a podniků; technologickou vyspělost; schopnost inovovat). Zatímco žebříčku pro období 2008–2009, kdy se Obama v Bílém domě zabydlíval, ještě Spojené státy vévodily, v nejnovějším pořadí, pro léta 2012-2013, už obsazují až sedmé místo. Loni se přitom umístily na páté příčce.
Klíčovým důvodem, který podle autorů za propadem největší světové ekonomiky stojí, je nedůvěra tamního soukromého sektoru k politikům, zejména těm vládním, jichž je Obama šéfem nejvyšším. I proto je jeho znovuzvolení vskutku divem.
Jsme na tom dobře
Česká republika si v hodnocení nevede úplně nejhůř. Oproti loňsku se sice propadla o jednu příčku na 39. místo, leč společně s Estonskem (34. místo) je považována za lídra regionu střední a východní Evropy. Konkurenceschopnost obou zemí prý pramení zejména z poměrně velmi vysoké úrovně vzdělanosti obyvatelstva, kvality průmyslových výrobků a efektivity finančních trhů. Výhodou Estonska oproti všem dalším zemím regionu, včetně České republiky, je pružnost trhu práce.
Co se však vývoje v nadcházejících letech týče, Česká republika, stejně jako mnohé další evropské země, má před sebou nejspíše temnější budoucnost než Spojené státy. Konkurenceschopnost USA může vedle dalších faktorů, například demografických, totiž významně zlepšit situace v energetické oblasti. V masivním měřítku se tam již nyní užívá postup známý jako frakování zemního plynu. „V zásadě jde o to, že tak lze produkovat mnoho plynu, jenž předtím nebyl dostupný,“ řekl nedávno TÝDNU přední světový environmentální specialista, dánský statistik a myslitel Bjorn Lomborg. „Americký zemní plyn díky tomu dramaticky zlevnil, třikrát až pětkrát za posledních zhruba pět let. Je levnější vyrábět elektřinu z něj než z uhlí, každý na něj přechází, pročež rapidně klesají emise oxidu uhličitého. V absolutních číslech jsou na nejnižší úrovni od roku 1991, v přepočtu na obyvatele pak nejnižší od počátku 60. let, od časů prezidenta Eisenhowera,“ vypočítává autor i v Česku známé knihy Skeptický ekolog.
S Lomborgem souhlasí i přední ekonomové. „Pozitivem pro USA do budoucna je nerostné bohatství země – cena zemního plynu je v USA třetinová v porovnání s Evropou a pětinová ve srovnání s Asií,“ řekl nedávno TÝDNU u příležitosti své pražské návštěvy Larry Summers, ministr financí Spojených států z dob prezidentování Billa Clintona a exprezident Harvardovy univerzity.
Zatímco to může být nevídaně levný zemní plyn, který v příštích letech ekonomiku USA pořádně „nakopne“, Evropa paradoxně Spojené státy nenásleduje. „V Evropské unii se stále utrácejí značné sumy peněz subvencováním neefektivních zelených technologií, které však poskytují jen velmi málo energie, kterou potřebujeme,“ stýská si Lomborg. „Úplně mě to dopaluje. Je neuvěřitelné, že se Evropa rozhodla téměř se neangažovat v procesu frakování.“ I tak je však Lomborg přesvědčen, že frakování se nakonec zabydlí i v Evropě – začne s ním podle něho Polsko a Británie.
—
Králové konkurenceschopnosti
Nejkonkurenceschopnější světové ekonomiky (podle indexu CGI)
Země Index CGI Pořadí 2011
Švýcarsko 5,72 1.
Singapur 5,67 2.
Finsko 5,55 4.
Švédsko 5,53 3.
Nizozemsko 5,50 7.
Německo 5,48 6.
Spojené státy 5,47 5.
Británie 5,45 10.
Hongkong 5,41 11.
Japonsko 5,40 9.
39 Česká republika
TÝDEN
Mistři konkurenční neschopnosti
Nejméně konkurenceschopné ekonomiky na světě (podle indexu CGI)
Země Index CGI Pořadí 2011
Burundi 2,78 140.
Sierra Leone 2,82 –
Haiti 2,90 141.
Guinea 2,90 –
Jemen 2,97 138.
Zdroj: The Global Competitiveness Report 2012-2013, Světové ekonomické fórum
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
