Dnes je první všední den od 60. let, kdy do Evropy přes Ukrajinu trvale neteče ruský – dříve sovětský – plyn a referenční burzovní cena plynu v EU klesá (viz graf Bloombergu níže). Hrozba slovenského premiéra Roberta Fica, že dopad zastavení dodávek na EU bude drastický, se tedy ani v nejmenším nenaplňuje.

Burzovní cena plynu v EU je ale dnes o nějakých 150 procent vyšší než v průměru v letech 2018 a 2019. Země EU si na tuto novou cenovou úroveň zvykly, byť třeba v Německu zásadně přispívá k tamní probíhající deindustrializaci. Nyní si bude tedy zvykat i Slovensko. Potíž není v tom, že by plyn z jiných zdrojů nemohlo sehnat, jen už nebude tak levný, jaký jej mělo potrubně z Ruska. To je ale věc, s níž se musí či musela popasovat i podstatná část zbytku EU, včetně Česka. Jde o jeden ze zdrojů mimořádně vysoké inflace uplynulých let a klíčový důvod toho, proč se již spotřebitelské ceny v Česku i jinde v EU ani zdaleka nevrátí na úrovně roku 2021. V Česku od roku 2021 do roku 2023 přibylo zhruba 100 tisíc lidí, kteří zejména právě za drahé energie v čele s plynem platí obzvláště tíživou daň, v podobě těžké materiální a sociální deprivace. To je zhruba, jako kdyby všichni obyvatelé takového Olomouce od roku 2021 dále čelili závažnému rozvratu své životní úrovně.

Další stovky tisíc se takovým rozvratem cítí ohroženy. Sytý hladovému nevěří, takže politici ani média by takové nálady ani v nejmenším neměli

přehlížet, či dokonce bagatelizovat.