Věřím, že banky rychle pochopí, že je to sice komplikovaný, ale atraktivní program, nechal se loni v červnu slyšet šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Uváděl právě program dlouhodobých cílených operací refinancování známější pod zkratkou TLTRO. Tak úplně se netrefil. Bankám to trvalo docela dlouho. A ECB musela program ještě poněkud „přisladit“. Ale povedlo se. Navzdory pesimistickým předpovědím analytiků se březnové třetí kolo levných půjček vyvedlo. Draghi a spol. si mohou tleskat. Nebo spíše mohou tleskat příznivým vnějším podmínkám, zejména levné ropě a levnému euru.
Ale popořadě. Program TLTRO je odezvou Frankfurtu na zjištění, že mnohem problematičtější než vytisknout nové peníze je dostat je do ekonomiky. Programy refinancování předcházející tomu současnému vlastně selhaly. Komerční banky tehdy velkou část prostředků od ECB nepoužily k úvěrování firem, ale k nákupům vládních dluhopisů. V rámci TLTRO čerpají výhodný úvěr podmíněně. Podmínkou je, že získané prostředky musí ve formě úvěru poskytnout soukromému sektoru.
První dvě kola TLTRO loni v září a v prosinci ale skončila rozčarováním. Banky si přišly pro mnohem méně peněz, než ECB čekala. Neúspěch prvního kola ještě Draghi svedl na nejistotu bankovního sektoru ohledně výsledků zátěžových testů, které byly zveřejněny v říjnu. Po prosincovém zklamání už ale ECB pochopila, že je třeba levné půjčky dále zatraktivnit. V lednu proto rozhodla, že sníží úrokovou sazbu pro šest zbývajících kol z 0,15 na 0,05 procenta.
Koncepci TLTRO ekonomové obecně chválí. Odráží prý realitu ekonomiky eurozóny. Třeba v tom, že z programu je vyloučeno hypoteční úvěrování. Růst cen nemovitostí, jejž podněcovalo například americké nebo britské kvantitativní uvolňování, není v zemích typu Francie nebo Německa úplně žádoucí. To proto, že dražší nemovitosti tam snižují kýžené spotřebitelské výdaje. Nájemníci totiž s růstem ceny nemovitostí očekávají zvyšování nájemného, zatímco budoucí majitelé nemovitostí mnohdy citelněji spoří, aby si v případě žádosti o hypoteční úvěr mohli dovolit splatit očekávanou vyšší akontaci. Zato například v USA, kde jsou rozšířenější neúčelové úvěry zajištěné nemovitostí, platí, že čím dražší nemovitost je, tím více pak mají její majitelé na spotřebu.
Navzdory důvtipné koncepci TLTRO se banky „chytly“ až ve třetím kole. Určujícím faktorem úspěchu však nebyla rafinovanost centrálních bankéřů, nýbrž dva vnější důvody: levná ropa a levné euro vůči dolaru. Výhodný kurz je primárně důsledkem zlepšující se kondice americké ekonomiky a ukončení tamního kvantitativního uvolňování. Program TLTRO je možná atraktivní, ale vnější ekonomické podmínky jsou nyní ještě neodolatelnější.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
