V hokeji nám to Kanada natřela, ale pomáhá nám – byť zprostředkovaně – alespoň ke kvapnému kvartálnímu ekonomickému růstu. Lépe řečeno její břidliční těžaři. Leč popořadě.
Po pátku je zřejmé, že v Česku už nemůže být řeč jen o křehkém oživování ekonomiky. Ba ne, oživování je celkem robustní. I když rozhodně nelze vyloučit určitou korekci předběžného odhadu 3,9 procenta meziročního růstu směrem dolů. Robustnost přitom nemizí ani po zohlednění možnosti působení přechodných vlivů.
Hned dvakrát se loni hýbalo se sazbami spotřební daně z tabáku. Související předzásobování těmito produkty ústí v navýšení výběru daně. Výsledkem jsou citelné čtvrtletní výkyvy příslušného příspěvku ke změně HDP, neboť saldo daní z produktů se do celkového výkonu ekonomiky započítává. Je proto užitečné podívat se vedle údajů za hrubý domácí produkt také na data týkající se takzvané hrubé přidané hodnoty, která saldo daní z produktů neobsahuje.
Hrubá přidaná hodnota rostla loni mezičtvrtletně po řadě tempy 0,7; 0,5; 0,5 a 1,1 procenta. Hrubá přidaná hodnota, jež zachycuje skutečnost lépe než HDP, tak maluje obrázek ekonomiky, které se dařilo ke konci roku akcelerovat. Pro srovnání HDP loni mezičtvrtletně rostl v prvních dvou kvartálech o tři a ve druhých dvou o čtyři desetiny procenta. Z toho tedy akcelerace patrná není.
Letos v prvním čtvrtletí vzrostla hrubá přidaná hodnota podle pátečních dat meziročně o 3,9 procenta, mezikvartálně pak o 1,7 procenta. To naznačuje, že tuzemská ekonomika podle všeho pokračuje ve své akceleraci.
Tahounem zrychlujícího růstu je zpracovatelský průmysl. V prvním letošním čtvrtletí se v něm kladně promítla příznivá hospodářská situace u řady našich klíčových zahraničních obchodních partnerů, pochopitelně hlavně v eurozóně. Tamní sílící poptávka je patrná třeba i z vývoje zakázek v českém průmyslnictví. Zatímco ve druhé polovině roku 2014 byla vyšší dynamika meziročního růstu u zakázek domácího původu, letos opět dominují zakázky zahraniční – podobně jako loni v první polovině roku. Například v březnu rostly domácí zakázky tempem „pouze“ 4,6 procenta, ty zahraniční o 13,1.
Pro českou vládu je oživení v eurozóně – a z něj plynoucí svižnější český růst – příjemným „bonusem“, který se bude výtečně prodávat voličům. Děkovat by za něj ovšem měla také břidličným těžařům v Kanadě a USA. To oni v posledních letech značně přispěli k růstu tamních ekonomik, a tedy i ke zpevnění amerického dolaru ve druhé polovině loňského roku. To oni jsou úhlavními soky arabských ropných vládců, kteří jim loni v listopadu vyhlásili otevřenou cenovou válku. Silný dolar a levná ropa jsou zásadními zdroji současného oživení v eurozóně, z něhož těží i náš průmysl.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
