Amerika utahuje Rusku smyčku kolem krku

Rusko sice mnohé západní sankce obchází, ale už to nestačí, úpadek pociťují řadoví Rusové

Dlouho se zdálo, že si Rusko hravě poradí se sankcemi ze strany západního světa. Růstový impulz ekonomiky se ale vyčerpává a USA se podařilo Rusy odstřihnout od čínského jüanu.

Dlouho se zdálo, že Rusko dokáže západní sankce ustát až nečekaně dobře. Třeba proto, že mu v jejich obcházení pomohou Čína či Indie a svým způsobem i dodavatelé zbraní a munice jako Írán nebo Severní Korea, případně překupnické země typu Běloruska či Kyrgyzstánu, přes něž do Ruska stále proudí západní zboží.

Vždyť podle červencového zjištění agentury Bloomberg například export automobilů z EU do Ruska „zůstává takřka na předválečných úrovních“. Stěžejní výrobci aut v Unii včetně Česka vykazovali loni v souhrnu jen o 23 procent nižší objem jejich exportu než před invazí Ruska na Ukrajinu. Pokračující vzájemný bilaterální obchod EU a Ruska je podle agentury maskovaný přepravou aut z Německa nebo Česka přes třetí země, jako je zejména Bělorusko a dále třeba Kazachstán, Kyrgyzstán či Gruzie.

V Rusku se však poslední dobou i přes obcházení sankcí děje cosi mimořádného. Země oficiálně přiznává, že západní sankce poškozují její ekonomiku a snižují životní úroveň Rusů. Loď ruské ekonomiky vplouvá do velmi bouřlivých vod, varuje šéfka tamní centrální banky Elvira Nabiullinová. Z vysoké, bezmála desetiprocentní inflace viní i obtížné uskutečňování mezinárodních plateb; to je přímý důsledek sankcí. Ano, Rusko sankce obchází, ale jen některé. A zřejmě nedostatečně. Jejich obcházení totiž evidentně nestačí na to, aby uspokojivě tlumilo dopad sankcí jako celku.

Rusku se totiž – například – stále kritičtěji nedostává čínské měny, jüanu. To je velký problém. Protože na jüan před dvěma lety masivně přešlo, právě aby obešlo západní sankce. Svůj zahraniční obchod takzvaně jüanizovalo.

Jenže dodatečné sankce Spojených států z letošního června, přestože zavedené bez zřetelnějšího mediálního halasu, zasazují Rusku mnohem těžší úder než řada předchozích balíčků. Protože Rusko fakticky odstřihávají už i od jüanu. Tyto americké sankce nově mnohem důsledněji cílí na (nejen) čínské banky, které by snad dále chtěly financovat obchod s Ruskem. Pokud by tak činily, USA hrozí, že je podobně jako Rusko fakticky odstřihnou od dolaru. Kdejaká čínská banka si dobře rozmyslí, zda jí setrvání při Rusku stojí za izolaci od světových – dolarových – trhů. A bankéři jsou pragmatičtí lidé, i ti čínští.

Ruští vývozci v důsledku nových sankcí nedostávají řádně zaplaceno za svůj export do Číny, například za vyváženou zemědělskou produkci nebo nerostné suroviny. A mnohé čínské banky dokonce nepřijímají ani jüan, pokud tedy pochází z Ruska. Takto poslední dobou ochromují například ruský dovoz aut z Číny. Import z Číny je přitom za současných podmínek pro Rusko životně důležitý.

Ruské firmy a potažmo tamní banky si kvůli nedostatku jüanu musí tuto měnu půjčovat v rostoucí míře od ruské centrální banky, což je nákladné. Dříve to byla až ta úplně poslední možnost – protože je drahá. Nyní však objem těchto půjček rychle narůstá, za srpen už na dvojnásobek červnové úrovně. Daleko vyšší náklady jüanového financování samozřejmě ruské firmy přenesou na konečné zákazníky. Což znamená další mocný inflační tlak.

Alternativní možnost představuje přechod na barterovou směnu, tedy nepeněžní vypořádání zahraničního obchodu v duchu „dvě kozy za jednu krávu“. Rusko a Čína nyní barterovou směnu skutečně plánují, což je tak trochu návrat do dávnověku, tedy alespoň do časů Sovětského svazu. Avšak i barterová směna představuje inflační tlak. Právě proto, že je v éře globalizovaně pokročilého bezhotovostního styku krajně pomalá a neefektivní, pročež ve vyspělém světě slouží už jenom jako muzeální artefakt.

Zmíněné dodatečné sankce USA jsou někdy označovány jako „chytré“, protože jsou dosti specificky zacílené – a evidentně účinné. Zatímco sady sankcí zaváděné zejména roku 2022 Rusko fakticky odstřihly od dolaru, nynější cílené sankce jej odstřihávají od jüanu, aniž ovšem narušují obchod Číny se světem mimo Rusko.

Přitom sankce obecně – ať už ty povšechné, či cílené – rozhodně nejsou jediným inflačním faktorem v zemi. Rusko ve válce na Ukrajině ztrácí zhruba 1 000 mužů denně, uvádí britské ministerstvo obrany. Dostupná pracovní síla se tam tedy smrskává.
Z toho těží ti, které neodvedli, neboť mzdy rostou výrazně. A výrazně tudíž pohání inflaci. Rusku už v nejbližších čtvrtletích proto hrozí stagflace, tedy ekonomická stagnace, ba úpadek doprovázený inflací, neboť růstový impulz, který poskytla válečná ekonomika, se vyčerpává.

Už to pociťují i řadoví Rusové. V červenci jim skokově zdražily hypotéky – z osmi až na dvacet procent. Putinův režim byl totiž pod tíhou vysoké inflace nucený zrušit program plošného dotování hypoték. Ruská vláda až do června dotacemi držela jejich běžnou sazbu na úrovni osmi procent, i když základní úroková sazba tamní centrální banky je kvůli vysoké inflaci více než dvojnásobná, osmnáctiprocentní. Od července už se v důsledku zrušení uvedeného plošného dotování běžná úroková sazba na ruských hypotékách pohybuje až kolem dvaceti procent, což je její tržní úroveň.

Ano, Rusko sankce obchází, ale už to nestačí. Úpadek již palčivě pociťují i řadoví Rusové.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin