POPEKONOMIE
Chceme slabší ekonomiku s vyšší nezaměstnaností? Pak zaveďme evidenci tržeb. K ničemu jinému totiž v současné době nepovede
Velikost šedé ekonomiky je v Česku podprůměrná, alespoň tedy v kontextu eurounijní osmadvacítky. A v posledních dvanácti letech tomu tak bylo vždy. Data nepotvrzují to, co s oblibou hlásají mnozí novináři i politici, tedy že jsme zemí prolezlou daňovými úniky a aktivitami spadajícími právě do oblasti šedé ekonomiky.
Ve skutečnosti jsme na tom lépe i než některé „staré“ země Evropské unie, o tak často zmiňovaném Chorvatsku a mnohých dalších postsocialistických zemích ani nemluvě. Data, která sestavil profesor Friedrich Schneider z Univerzity Johannese Keplera v rakouském Linci, hovoří jasně. Podíl šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu činil v roce 2014 v zemích unijní osmadvacítky průměrně 18,6 procenta. V České republice ale dosahoval jen 15,3 procenta. Zato ve zmíněném Chorvatsku hned 28 procent. Zajímavé také je, že nejsme příliš vzdáleni zemím, které jsou často dávány za vzor. Ve Švédsku loni činil daný podíl 13,6 procenta, v Německu 12,2 procenta. Ano, krapet zaostáváme, ale není to žádná tragédie. Chorvatsko je na tom podstatně hůře.
Systém elektronické evidence tržeb začal v Chorvatsku fungovat v lednu 2013. Mezi roky 2012 a 2015 tam přitom velikost šedé ekonomiky v poměru k HDP klesla podle statistiky profesora Schneidera o 4,48 procenta.
V Česku se ovšem ve stejném období snížil podíl šedé ekonomiky výrazněji, o 5,63 procenta, a to pochopitelně bez systému elektronické evidence tržeb. Samozřejmě, elektronická evidence není zdaleka jediným faktorem, který může potenciálně ovlivnit velikost šedé ekonomiky, ale i tak tato čísla o něčem vypovídají. Konkrétně hlavně o tom, že elektronická evidence tržeb jako taková nemá rozhodně nikterak zásadní vliv na snížení rozsahu šedé ekonomiky. S tou si zjevně umí docela dobře poradit již stávající právní a institucionální řád, vždyť podíl šedé ekonomiky v Česku setrvale klesá – a jak je řečeno výše – setrvale se nachází pod průměrem unijní osmadvacítky, a to už nejméně od roku 2003.
Mnohem podstatnější vliv na snížení velikosti šedé ekonomiky než represivní zásahy typu zavedení elektronické evidence má právě vhodně nastavené, motivující daňové prostředí. Zmíněný profesor Schneider, který se tématem šedé ekonomiky dlouhodobě zabývá, publikoval v roce 2013 společně s kolegou Colinem Williamsem z Shefieldské univerzity knihu Shadow Economy. Odkazují v ní na dvacet různých empirických výzkumů, které potvrzují, že daně a sociální odvody jsou nejvýznamnější veličinou, která vysvětluje velikost šedé ekonomiky. Teprve daleko za tímto faktorem se, co se významnosti týče, umísťují další, jako je kulturně a historicky podmíněná „daňová morálka“ nebo právě výše pravděpodobnosti odhalení daňových přečinů – třeba i prostřednictvím elektronické evidence tržeb.
Hlavně v oblasti sociálních odvodů a zdanění práce se Česká republika rozhodně motivačním přístupem chlubit nemůže. Patří k zemím EU s nejvyšším zatížením mezd daní z příjmů a odvody na zdravotní a sociální pojištění. Stát by si tedy měl nejprve zamést před svým prahem. Snížit výše uvedené berně a odvody.
V duchu zjištění pánů Schneidera a Williamse se tak podíl šedé ekonomiky dále redukuje.
Teprve pak případně uvažujme o represivních opatřeních typu evidence tržeb. Ale zavádět ji nyní, když se země stále zotavuje z těžké krize a recese, je nesmysl. Nezapomeňme, že peníze vydělané v šedé zóně jsou velmi často utráceny v zóně deklarované, v zóně o? ciální. Podporují tak hospodářský růst a přispívají ke snížení nezaměstnanosti.
Vyšlo v Euru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
