Kvůli hrozbě dluhové krize i frexitu ji sesadil Londýn, jenž se sám „sbírá“ z brexitu.
Francie se před blížícími se parlamentními volbami otřásá jak politicky, tak ekonomicky. Volby předčasně vypsal prezident Emmanuel Macron v reakci na eurovolební fiasko své vlastní partaje. První kolo voleb proběhne už 30. června. Přitom v nich Macronovu partaj může přeskočit jak strana Marine Le Penové, tak aliance levicových stran. Ve Francii tak poprvé od let 1997 až 2002 může nastat takzvaná kohabitace, tedy situace, kdy je prezident z jiné politické strany než premiér, resp. parlamentní většina. Což je z hlediska správy země v poloprezidentském systému, jakým Francie je, pochopitelně méně efektivní varianta.
Navíc se však jak strana Le Penové, tak levicová aliance, pokud opravdu uspějí, mohou vzhledem ke svým slibům dostat „do křížku“ s Evropskou komisí, například ve věci zadlužení země. To vše vyvolává v investorech obavu z dalšího vývoje, zejména stran právě udržitelnosti francouzského veřejného zadlužení.
Výnos francouzských dluhopisů v minulém týdnu proto stoupl v porovnání s tím na německých nejvíce v historii. Dnes ráno se pak nůžky dále rozevírají, takže rozdíl ve výnosech na desetiletých dluhopisech obou zemí může vystoupat nejvýše od roku 2012, tedy od doby evropské dluhové krize.
Obavy z dluhové krize Francie nadále narůstají, otřást by se kvůli dominovému efektu mohly další země eurozóny. Evropská centrální banka tudíž na konci minulého týdne musela uklidňovat situaci, chlácholit, i když třeba britská banka HSBC podotýká, že pokud by ECB měla řešit dluhovou krizi tak velké ekonomiky, jakou Francie je, jednalo by o dosud nikdy neprováděnou operaci – a tedy s krajně nejistým výsledkem.
Macron a jeho spolustraníci přitom sázejí na podobnou kartu, která se někdejšímu britskému premiérovi Davidu Cameronovi vymstila v době před referendem o brexitu roku 2016. Referendum o vystoupení Británie z EU sice Cameron vypsal, aby splnil svůj dřívější volební slib, avšak pak se snažil britskou veřejnost strašit jeho možnými dopady. A to v rámci kampaně zejména zastánci brexitu zhusta označované jako „Projekt Strach“.
Svůj „Projekt Strach“ má nyní tedy i Macron a jeho spolupracovníci. Chtějí francouzskou veřejnost vylekat natolik, aby ta se zase přimknula k jí již dobře známé partaji Macronově. V minulém týdnu tak třeba ministr financí Bruno Le Maire varoval, že Francie odejde z EU, dojde tedy na takzvaný frexit, pokud v nadcházejících parlamentních volbách zvítězí zmíněná levicová aliance. Francii by podle něj čekal ekonomický kolaps.
Takováto slova trhy pochopitelně neuklidňují. Perné chvilky tudíž mají nejen francouzské dluhopisy, ale také tamní akcie. Riziko hrozící dluhové krize se navíc může rozšířit do zranitelných zemí typu Itálie, podobně předlužených jako Francie. Ostatně, italská premiérka Giorgia Meloniová ne náhodou patřila na právě skončeném summitu zemí G7 k nehlasitějším kritikům Macronova volebního gamblerství.
Macronův „Projekt Strach“ totiž straší nejen investory do francouzských dluhopisů, ale i ty do italských, takže vládě v Římě narůstají náklady zadlužení. Investoři se totiž obávají právě rozlití krize z Francie do dalších zranitelných zemí, jako se to dělo v době evropské dluhové krize v první polovině minulého desetiletí. Ta nakonec zasáhla celé jižní křídlo eurozóny, a dokonce Irsko.
Francie už nyní také přišla o postavení země s největší evropskou burzou (viz graf Bloombergu níže). Pozice burzy s největší celkovou tržní kapitalizací obchodovaných titulů se v pátek prakticky poprvé od začátku roku 2023 navrátila Londýnu. Přitom britská burza se stále potýká s určitým odlivem zájmu investorů právě v důsledku brexitu.
Pařížskou burzu stahují dolů zejména velké bankovní tituly v čele se Société Générale a BNP Paribas. Obě banky jsou totiž velkými držiteli francouzských dluhopisů. Ty nyní ruku v ruce se zmíněným růstem výnosů ztrácejí na ceně, takže na ceně klesá tedy i podstatná část majetku daných bank. To výhledově ohrožuje jejich ziskovost, na což investoři reagují prodejem akcií.
Akcie prvně jmenované banky za poslední měsíc ztratily takřka 20 procent, BNP Paribas pak přišla o zhruba 16 procent.
Británie přitom čelí předvolební nejistotě rovněž. Tamní konzervativci mohou ve všelidovém hlasování letos 4. července utrpět nejhorší porážku dějin. Mohla by pro ně být ještě katastrofálnější než jejich dosud nejhorší fiasko z roku 1906. Avšak od labouristů, ani potenciálně dalších stran, jež by mohly uspět, nehrozí takové překreslení politické reality jako potenciálně ve Francii.
Ovšem i proto, že Británie už brexitem prošla, zatímco Francie realitě frexitu teprve čelit může.
Francii hrozí dluhová krize, pokud v blížících se parlamentních volbách zvítězí partaj Marine Le Penové. Varuje ministr financí Bruno Le... více
Dánská farmaceutická společnost Novo Nordisk se dnes stala největší evropskou firmou podle tržní hodnoty. Její tržní hodnota v úvodu dnešního burzovního... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
