Jak spolu souvisejí levný benzín a uprchlická krize?
Ropa, nafta i benzín jsou stále levné, a to navzdory vyhrocené situaci na Blízkém východě. Ale zřejmě jen dočasně. NÁSTUPCE PREZIDENTA OBAMY v Bílém domě se ještě notně zapotí.
PSAL SE 26. ČERVENEC 2013. Tuzemská média se věnovala svatbě Vlaďky Erbové. Na zprávu o tom, že právě zemřel muž, jenž nám všem zásadně vstoupil a stále vstupuje do života, se nedostalo.
„Málokterý byznysmen učinil tak mnoho, aby změnil svět,“ nezapomněl mu ale o pár dnů později v nekrologu vyseknout poklonu magazín The Economist. Řeč je Georgeovi Mitchellovi, otci deseti dětí a jedné břidličné revoluce.
Razance této revoluce jej samotného zaskočila. Zatímco ještě v roce 2000 získávaly Spojené státy z břidlic pouhé procento svého zemního plynu, v době skonu čtyřiadevadesátiletého Mitchella to už byla více než čtvrtina. Tak moc se ujal jím převratně zdokonalený – a dále vypiplávaný – způsob těžby zemního plynu a ropy. Břidličná těžba učinila z USA během několika let rozhodujícího hráče na celosvětovém trhu s ropou.
Ta tam jsou léta, kdy byl rozhodujícím hráčem jedině OPEC v čele se Saúdskou Arábií. Mitchellův převratný způsob těžby překresluje geopolitickou mapu světa a zásadně poznamenává i globální ekonomický vývoj. Bez něj bychom dnes u tuzemských čerpacích stanic těžko platili za benzín o šest korun méně než před rokem, těžko bychom v celé Evropě čelili tak mohutnému náporu imigrantů z rozvrácených oblastí Blízkého východu a těžko bychom vůbec znali Islámský stát…
BÍLÝ DŮM ZTRÁCÍ ZÁJEM
V loňském roce USA dovážely z oblasti Blízkého východu více než 1,8 miliónu barelů denně. Do roku 2025 klesne tento počet na 0,3 miliónu barelů, prognózuje Mezinárodní agentura pro energii. Jinými slovy: z čistě účetního hlediska bude Blízký východ pro USA zhruba šestkrát méně významný než v současnosti. Již probíhající vyklízení pozic Spojených států na Blízkém východě pochopitelně neplyne pouze z břidličné revoluce. Jen obtížně si však lze představit, že by se k němu Bílý dům – ať už s jakýmkoli prezidentem v čele – uchýlil v takové míře jako dnes, pokud by za ropu z Perského zálivu neměl vysoce uspokojivou alternativu.
R? ÁD SE DĚSÍ
Málokoho břidličná revoluce děsí tolik jako královskou rodinu Saúdů v Rijádu. Se ztrátou zájmu USA o oblast sice nic moc nezmůžou, zkoušejí se však postavit americkým břidličným producentům. To z velké části právě díky Saúdům klesly letos ceny ropy o více než padesát procent.
Tváří v tvář zlevňující strategické surovině odmítla Saúdská Arábie na zasedání OPEC loni v listopadu snížit objem těžby. Saúdové vsadili na to, že nízké ceny ropy vyženou břidličné těžaře z byznysu. Přece jenom – těžba břidlic se vyplácí až od určité ceny za barel.
Jenže Rijádu se vše vrací jako bumerang. Levná ropa sice ruinuje břidličné těžaře, jenže pomaleji, než by si Saúdové přáli. Naopak rychleji, než čekali, ruinuje saúdské veřejné finance. Rozpočet ropné velmoci počítal pro letošní rok s cenou ropy v průměru 90 dolarů za barel. Ta je však na polovině.
Žádný div, že Saúdové momentálně stahují desítky miliard petrodolarů, které měly rozinvestovány po celém světě. Musí látat díry v rozpočtu. Válka, kterou vedou proti ší’itským povstalcům v Jemenu, ostatně také není zadarmo.
Ani vyhlídky nejsou růžovější. Ve třicátých letech už Saúdská Arábie podle některých prognóz bude více ropy dovážet než vyvážet. To kvůli rostoucí domácí poptávce po surovině. Když uvážíme, že vývoz ropy stále představuje 80 až 90 procent příjmů královské kasy, je zjevné, že Rijád pomalu, ale jistě míří vstříc katastrofě. S USA za zády – jako v posledních sedmdesáti letech – by se jí snad dalo ještě čelit. Ale bez nich? Pád Saúdské Arábie nebyl hodně dlouho tak akutní hrozbou jako dnes.
NÁSTUP ÍRÁNU A RUSKA
Navíc USA prokazují nebývalou vstřícnost Íránu. Ty tam jsou časy, kdy jej Obamův předchůdce Bush řadil mezi státy světové „osy zla“.
Příští rok se podle všeho uvolní sankce namířené proti Teheránu, což mimo jiné vrátí íránskou ropu na světové trhy – půjde o další výrazný tlak působící ve směru jejího zlevňování. I proto je Írán soupeřící se Saúdskou Arábií o postavení hegemona celého blízkovýchodního regionu o poznání sebevědomější.
To, že zřejmě vyzbrojuje ší’itské povstalce v Jemenu, je ještě maličkost. Ta druhá – závažnější – spočívá v uzavření jakési aliance s Moskvou. Pod společným praporem dnes Írán a Rusové – společně s Hizballáhem – pomáhají udržet u moci syrského vůdce Asada.
Obamovo vyklízení Blízkého východu, do značné míry umožněné Mitchellovým zásadním zdokonalením těžby ropy z břidlic, se dostává do dalšího dějství. Zatímco dosud se jen dalo přemítat, zda a do jaké míry Spojené státy o blízkovýchodní region ztrácejí zájem, nyní je zřejmé, že ztrácejí – a to zásadně.
V úvodním dějství se ztráta ekonomického zájmu USA o region projevila – kromě jiného – vzestupem Islámského státu a souvisejícím zesílením imigrační vlny do Evropy. Nyní se promítá do vzestupu ambicí Ruska a Íránu v celém blízkovýchodním regionu. Letití spojenci USA, Saúdská Arábie a Izrael, se ocitají v jisté defenzívě.
I ostřílení znalci byznysu s ropou se dnes podivují, jak jsou ceny suroviny tváří v tvář eskalaci napětí na Blízkém východě stále nízké. S růstem ambicí Ruska a Íránu lze přitom očekávat další komplikace.
ROPA UŽ ZDRAŽUJE
Je však třeba zmínit, že od letošního srpna, kdy se ceny ropy podívaly na své dno, surovina pozvolna zdražuje. Ačkoli se v kontextu situace posledních deseti let drží cenově stále poměrně nízko. Současný růst cen má na svědomí právě další růst napětí na Blízkém východě.
Obchodníci s ropou už musí do svých úvah a výhledů započítávat i dříve nemyslitelné – včetně kolapsu Saúdské Arábie. Ten by zásadně změnil poměry nejen v Perském zálivu, ale na celé globální geopolitické šachovnici. Související citelný nárůst cen ropy – byť třeba jen krátkodobý – by byl ještě tím méně závažným problémem.
Obamův nástupce v Bílém domě, ať už to bude kdokoli, má předplaceno klíčové místo v dějinách. Vysoce pravděpodobně totiž bude nakonec nucen vložit se do bezprecedentně kritické blízkovýchodní situace. Do situace, za niž může nekonečný důvtip George Mitchella a nekonečné břídilství Baracka Obamy.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
