Nebudou-li Češi spoléhat jen na spotřebu, čeká je celkem úspěšný rok
Prorok finanční krize Nouriel Roubini, známý to „doktor Zhouba“, pro letošek České republice žádnou ekonomickou záhubu nevěští. Docela naopak. Na začátku roku jim v jedné ze svých prognóz předpověděl celkem úspěšný rok. Jenže, jak známo, s ekonomy je to jako s právníky – dva se potkají a hned jsou slyšet tři různé pohledy na jedno a totéž.
Kdybychom jej potkali tváří v tvář, mohli bychom dát slovutnému profesorovi Sternovy obchodní školy Newyorské univerzity za pravdu? Přece jenom, řada věcí může být při pohledu odkudsi z New Yorku značně zkreslena. Zřejmě i profesor Roubini při svých přednáškách často vzpomene základní složky hrubého domácího produktu. Na tabuli napíše i jejich mezinárodní symboly: „C“ jako spotřeba, „G“ jako vládní výdaje, „I“ jako investice a „NX“ coby čisté vývozy (čili rozdíl mezi vývozy a dovozy). Aby byl rok 2014 hospodářsky úspěšný, měl by jejich součet uspokojivým způsobem růst – hlavně v porovnání s rokem loňským. Lze to opravdu čekat v případě České republiky?
Pozor na léčku
„C“ jako spotřeba; co čekat zde? „Céčka, sbírá céčka,“ zní ve známém songu. Češi na sklonku loňského roku sbírali především „staré ceny“ v e-shopech a po autosalonech. V listopadu maloobchodní tržby v meziročním vyjádření rostly nejstrměji od ledna 2011. V témže měsíci narostl prodej zboží přes internet a prostřednictvím zásilkové služby o více než třetinu, nejcitelněji od Vánoc v roce 2009; tehdy ovšem online prodeje tvořily znatelně nižší podíl maloobchodních tržeb než dnes. Michal David však zpívá také cosi o tom, že „v tom je ta léčka“. Ta v případě pozitivního údaje za maloobchod může spočívat v efektu časování. Lidé dost možná vzali prodejny útokem jen kvůli sběru „starých cen“, tedy ze strachu ze zdražování. Před ním ostatně varoval sám guvernér České národní banky Miroslav Singer, když listopadovou intervenci za oslabení koruny doprovodil intervencí mediální za nastartování české spotřeby: kupujte teď televize, ledničky, auta, ba i byty, levněji už nebude! A lid jej vyslyšel. Otázkou zůstává, zda nákup pouze uspíšili ti, kteří by tak jako tak nakupovali, nebo zda dopad intervence bude trvalejšího rázu. Bude záležet na vývoji reálných mezd, a tedy i míry nezaměstnanosti. Ta se (snad) začne snižovat, i když spíše až ve druhé polovině letošního roku. Tento očekávatelný pozitivní impulz by měl přispět k vyšší než loňské úrovni spotřeby domácností. „G“, čili vládní výdaje, loni nijak gigantické nebyly. Tedy alespoň v porovnání s tím, co stálo v rozpočtu. Schodek hospodaření státu totiž dosáhl 81 miliard korun, což je o skoro dvacet miliard níže, než kolik činila rozpočtovaná suma. I proto loni český státní dluh stoupal nejpomaleji od roku 1996. Jde do značné míry o důsledek opatření Nečasovy vlády; však se k úspoře také hned přihlásil exministr financí Kalousek. Ten za ní vidí efektivní boj proti daňovým únikům v oblasti DPH, zmražení platů úředníků a zbrzdění růstu sociálních dávek. Úsporu pochopitelně kvitují globální investoři a ratingové agentury – Česká republika si tak půjčuje za podmínek, jež jsou jedny z nejvýhodnějších v rámci střední a východní Evropy i v rámci „starých zemí“ Evropské unie. Kritici však soudí, že pochvala ratingových agentur je vykoupena tuze draze, totiž razantním přidušením české ekonomiky.
Kupované zakázky
A dusí se nyní v prvé řadě stavaři. V listopadu se stavební výroba snížila o 5,6 procenta. Od předkrizového roku 2008 klesl obrat českého stavebnictví zhruba o třicet procent. Hodnota veřejných zakázek se ve stejném období propadla o téměř 47 procent. A to přesto, že jejich počet roste. Důvodem do značné míry je právě zostřený boj stavebních firem o ně. Mnohé z nich jsou takzvaně „kupovány“. Neznamená to ovšem korupci při losovačkách, nýbrž to, že je stavební firmy berou, i když jsou pro ně ztrátové, přičemž je dotují ze svých rezerv nebo z jiných, „plusových“ kontraktů. Problém přitom primárně nesouvisí s vládními úsporami jako takovými, ale s tím, že vláda šetří spíše na svých investičních výdajích, a nikoli ani tak na těch provozních. Ostatně právě symbol „I“, „I“ jako investice, zůstává nadále značně impotentní makroekonomickou položkou. Nadcházející pravděpodobné Sobotkově vládě se právě zde nabízí prostor k akci: pokud dokáže své výdaje efektivně soustředit v oblasti dosud spíše ochablých investic, aniž by přitom znervózněla ratingové agentury opětovným zrychlením zadlužování, je z poloviny vyhráno. To český čistý export, „NX“, zdá se, krizi a ekonomický útlum už definitivně překonal. Roste z vody, jako když pijan jede „na ex“. Snad se z toho vývozcům nezamotá hlava. Například v listopadu zaznamenal tuzemský zahraniční obchod historicky vůbec nejlepší měsíc, když jeho přebytek přesáhl 38 miliard korun. A to ještě navzdory tomu, že klíčovému obchodnímu partnerovi, Německu, kam směřuje takřka třetina českých vývozů, se v roce 2013 celkově zase tolik nedařilo. Přesněji řečeno, vedlo se mu hůře, než by se mumělo vést letos. Spolkový statistický úřad spočetl, že Německo loni povyrostlo jen o 0,4 procenta. Přitom letos by mohlo růst až tempem takřka dvouprocentním. Měla by stoupat německá spotřeba, ale zrovna tak i vývoz. Z toho budou těžit jak ty české firmy, které k západnímu sousedovi vyváží finální produkty, tak ty, jež exportují subdodávky, které jsou pak z Německa vyváženy dále. Kromě ekonomicky silnějšího Německa by letos českým vývozcům měla napomoci i slabší česká koruna. Listopadová intervence ČNB se v číslech za čistý vývoz projeví spíše až někdy ve druhém čtvrtletí. Pravděpodobnější je, že se projeví kladně, i když proti tomu bude působit zdražení dovozu; jak známo, dovozní náročnost českého vývozu je značná. Sečteno podtrženo, s profesorem Roubinim lze souhlasit. Řada makroekonomických ukazatelů české ekonomiky se tváří celkem pozitivně a výraz „C + G + I + NX“ by letos měl dát takový výsledek, že růst hrubého domácího produktu skončí v plusu, snad až nad úrovní půldruhého procenta. Tedy pokud Češi budou spotřebovávat mnohem více než jen céčka; pokud se investice zbaví impotence; pokud nová vláda nalezne kýžený G-bod, balanci mezi investicemi a zadlužením; a pokud exportéři pojedou i nadále „na ex“.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
