POPEKONOMIE
Někdy „paraziti“, jindy „motor ekonomiky“
Živnostníci, podnikatelé, pracující vlastníci firem. Politiky jsou jednou zatracováni, podruhé vzýváni. Evergreenem ekonomických debat je pak srovnávání postavení právě sebezaměstnaných lidí a zaměstnanců. Kdo je na tom lépe?
Střípkem do mozaiky tohoto věčného srovnávání jsou zajímavé údaje Českého statistického úřadu. Ten ve své letošní analytické studii Výkonnost ekonomiky a trh práce v ČR zkoumá, jaká část z pomyslného koláče celkové vytvořené hodnoty v české ekonomice oběma skupinám připadá a z jaké části se sebezaměstnaní a zaměstnanci podílejí na celkové odpracované době v tuzemském hospodářství. Vezmemeli v potaz tyto dva zásadní faktory, postavení zaměstnanců se od vzniku České republiky v trendovém pohledu poměrně zřetelně zlepšuje, zatímco postavení sebezaměstnaných se zhoršuje.
V roce 1995 dosáhli zaměstnanci prostřednictvím svých mezd a platů na 30,8 procenta celkové vytvořené hodnoty. Přitom se ovšem na celkové odpracované době podíleli z 83,3 procenta. V roce 2012 si z koláče celkové vytvořené hodnoty ukrojili už téměř třetinu, přesněji 32,8 procenta, přičemž se na celkové odpracované době podíleli ze 79,5 procenta. V předloňském roce tak zaměstnanci dosáhli v uvedeném kontextu svého vůbec nejlepšího postavení v porovnání se sebezaměstnanými v novodobé historii ČR.
Sebezaměstnaní lidé podstupují podnikatelské riziko a svůj byznys zpravidla nerozjedou bez kapitálových nákladů. Těmto faktorům vděčí za to, že – jsouli úspěšní – dosáhnou v souhrnu na výrazně větší podíl z koláče celkové vytvořené hodnoty než zaměstnanci. A to při mnohem menším objemu odpracovaných hodin. Je to spravedlivé, nebo ne? Jsou „parazity“, nebo „motorem ekonomiky“?
Ti, kteří sebezaměstnané označují za „parazity“, jako by hleděli pouze na výsledný stav. Vidí, že sebezaměstnaní ukrojí mnohem větší část koláče při zdánlivě mnohem menším úsilí. Jenže statistika počítá vlastně jen ty úspěšné z nich. Ve statistice se v podstatě neobjevují ti sebezaměstnaní, kteří si v minulosti na podnikatelském riziku vylámali zuby a byznys opustili. Jinými slovy, ti, kdo je mají za „parazity“, podléhají mentálnímu zkreslení, které je v psychologické literatuře známé jako „klam přeživších“ (survivorship bias).
Naše mysl má tendenci „vidět“ jenom ty, kteří přežili – v našem případě tedy ty sebezaměstnané osoby, které úspěšně čelily a čelí podnikatelskému riziku. Tedy riziku, s nímž zaměstnanec konfrontován není.
Sečteno, podtrženo, sebezaměstnaní opravdu jsou „motorem hospodářství“. Zodpovídají za téměř sedmdesát procent celkové hodnoty vytvořené v ekonomice, přičemž na odpracované době se podílejí jen ze zhruba dvaceti procent. Jenže tohle platí jen pro ty úspěšné z nich, pro ty, kteří „přežili“. Svůj vlastní boj o přežití může zkusit svést každý.
Vyšlo v Euru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
