Čína masivně navyšuje své investice do uhelné energetiky. Jen loni zečtyřnásobila počet povolení k výstavbě nových uhelných elektráren. Za jediný rok tak schválila vybudování uhelných elektráren o instalovaném výkonu, který odpovídá výkonu všech elektráren v Británii dohromady. Vyplývá to z výpočtu agentury Bloomberg.
I když Čína mohutně investuje také do zelené energetiky, zjevně se alespoň jako na záložní zdroj na uhlí stále vysoce spoléhá. A spoléhat hodlá i do budoucna. To může představovat další její konkurenční zvýhodnění v globálním ekonomickém zápolení se Západem, které se postupně stává zápolením geopolitickým, ba potenciálně vojenským.
Západ, zejména EU, se totiž k uhelné energetice staví mnohem odmítavěji než Čína. V podstatě s ní do budoucna nepočítá. Jenže výhodou uhelné energetiky je její láce a efektivita. To je v EU nyní ještě patrnější poté, co se Unie rozhodla odstřihnout od ruských dodávek zemního plynu. Ten ve velkém nahrazuje dodávkami plynu ve zkapalněné podobě ze zemí mimo Rusko, často ze zemí jiných světadílů, což je pochopitelně nákladnější.
Jestliže EU jako záložní zdroj za své zelené zdroje bude využívat zkapalněný plyn dovážený z dálav, zatímco Čína využije své, levné uhlí, je zřejmé, který ekonomický celek zvyšuje svoji konkurenceschopnost, a který naopak „ostrouhá“.
Čína však z momentální situace těží zásadním způsobem ještě i jinak. Vydělává na uvalení západních sankcí na Rusko, k nimž se podobně jako země typu Indie či Turecka nepřipojila. Od Ruska zmíněné země například nakupují zlevněnou ropu. Zlevněnou díky sankcím. Třeba indické rafinérie ruskou ropu zpracovávají a takto vyrobenou naftu už pak indická strana prodává – jako ne-ruskou – i do EU, za běžné, západní ceny. Tedy bez jakékoli slevy.
Někteří prominentní západní experti přitom míní, že Rusko sankce zatím tolik nepociťuje. Ekonomické sankce Rusko „opravdu příliš nezabolely,“ řekl o víkendu v rozhovoru pro CNN Larry Summers, bývalý ministr financí USA, jenž působil v Clintonově administrativě. Důvodem je podle něj zejména právě to, že se k nim nepřipojily země jako Čína, Indie nebo Turecko. Tedy ty země, které na nich naopak vydělávají.
Západ by tak měl postupovat obezřetně. Sankce, které Rusko tolik nepocítí, ale zato na nich vydělá Čína, nejsou rozhodně tím pravým. Summers navrhuje třeba zpřísnit, tedy snížit stropy na vyváženou ruskou ropu, avšak připouští, že za stávajících podmínek prostě existují limity v míře, v jaké lze Rusko ekonomicky opravdu poškodit.
Pokud navíc Čína získává konkurenční výhodu díky své masivně budované uhelné energetice, na niž Západ do značné míry rezignuje stále i v čase, kdy se odpojuje od relativně levného ruského plynu, jde jen o další důvod ke znepokojení.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
