O tom, že kapitalistická ekonomika vždycky převálcuje socialistickou, nemusíme dlouze debatovat. Problém je, že my na Západě jsme dnes socialismu blíž než země, které označujeme za komunistické.
Po jižním Vietnamu, odkud píšu tyhle řádky, mě provází místní mladík Thor – tak zní jeho pozápadněné jméno. Před pěti lety se znovu narodil. Když na svém skútru míjel v rušných ulicích Ho Či Minova Města kamion, návěs se nešťastně uvolnil a smetl ho na vozovku, devadesát procent lidí by pád nepřežilo. V nemocnici Thora ošetřili až po dlouhém, téměř 24hodinovém čekání. Ale jen díky tomu, že zákrok ze svého zaplatil jeho tehdejší zaměstnavatel. I tak ho po jediném dni ve špitále propustili domů.
Dlouhé měsíce se musel doléčovat sám a ještě delší měsíce splácet zaměstnavateli finanční pomoc, která mu zachránila život. Žádné sociální zabezpečení, ve Vietnamu jde o čirý kapitalismus. Byť je to země stále nominálně socialistická.
A hned o pár dnů později mám po ruce další důkaz toho, jak rozdílně se tu přistupuje k práci. „Co budeš dělat, když nebudeš pracovat?
Měl bys nárok na nějakou podporu?“ ptám se na kokosové farmě v deltě Mekongu tamního dělníka, který deset hodin denně bez ustání a dokonale monotónně loupe ořechy. „Jakou podporu? Nepracuješ, nic nemáš,“ odvětí nechápavě.
No, a to vám přitom v Ho Či Minově Městě přes noc ušijí třeba tři obleky na míru. Za cenu, která je pořád o dost nižší než za jeden takový oděv ušitý v matičce Praze.
Jenže v Praze nemůže být tak levně. Jedním z důvodů je fakt, že práce je u nás, podobně jako mnohde jinde na Západě, neúměrně zatížena sociálními odvody. Pokud vztáhneme objem sociálních odvodů k HDP, dostaneme v Česku cifru 14,5 procenta. Výrazněji vyšší podíl vykazuje ze všech zemí OECD už jenom Francie. Možná si to neuvědomujete, ale postupující globalizace způsobuje, že vietnamský krejčí může prakticky napřímo konkurovat tomu pražskému. Vždyť když si jde levně dovézt (nebo nechat poslat) laciné obleky z Asie, proč šít v Evropě? Evropský model sociálního státu, v podstatě socialismus, tedy konkuruje zemím nezatíženým přebujelým sociálním přerozdělováním, v podstatě kapitalismu. Jak dopadl předchozí střet socialismu a kapitalismu – ten, co končil roku 1989 -, dobře víme.
Divíme se ještě, že Západ postupně opanovávají politici, kteří slibují lid – rozuměj střední třídu – bránit před globalizací? Jenže problém není v globalizaci ani v těch „antisystémových“ politicích, ale v západním modelu sociálního státu. Problém je v tom, že socialismus už zase soupeří s kapitalismem. V závodě, který z povahy věci – a ani na základě historické zkušenosti – zkrátka nikdy nemůže vyhrát.
Vyšlo ve Finmagu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
