Už za měsíc a několik dní může být „po všem“. Nejbližším termínem, kdy by Česká národní banka mohla realisticky ukončit svůj intervenční režim, je 1. duben. Stalo by se tak po až příliš dlouhých 41 měsících.
Podle mnoha měnových obchodníků ale „po všem“ vůbec nebude, to nejlepší naopak začne! Už i mezinárodní finanční média o „exitu“ referují jako o investiční příležitosti roku. Posílení koruny, které má podle konsenzu trhu následovat, poskytuje poměrně vzácnou možnost „zaručeného“ bezpracného zbohatnutí. Otázkou však je, za jak dlouho koruna opravdu posílí a o kolik.
Ještě začátkem letošního roku naprostá většina měnových obchodníků věřila v citelné posílení české měny, které se navíc dostaví záhy po „exitu“. Jenže dnes už alespoň část z nich tak přesvědčená není.
Kolem poloviny ledna se výnosy českých dluhopisů, zejména těch s kratší dobou splatnosti, viditelně odrazily ode dna. Výnosy z jednoletých a dvouletých bondů se tak koncem minulého týdne ocitly na nejvyšší úrovni od září 2016. Výnosy pětiletých dluhopisů se dokonce dostaly nejvýše od září 2015. Zásadním důvodem je to, že někteří měnoví obchodníci, zejména ti, kteří nakoupili jednoleté a dvouleté bondy, začali počítat. A změnili svůj názor. Česká měna už v jejich očích není letošním investičním ternem. Ze svých pozic vycouvávají, protože se obávají, že koruna je už překoupená.
Myslí si, že stejný nápad jako oni, totiž sázet na posílení české měny, mělo až příliš mnoho dalších investorů. Obávají se, že pokud po ukončení intervence všichni tito „sázkaři“ vrhnou obrovské množství korun na trh, aby nakupovali zpět eura a realizovali zisk, může se stát, že trh bude korunami zaplaven. A eura pak spekulantům za vysněný kurz nikdo neprodá, protože jich bude nedostatek.
Když je něčeho relativně hodně, je to méně vzácné, což vede k poklesu ceny. V tomto případě cenu koruny vyjadřuje její kurz například k euru, který může bezprostředně po intervenci nakonec také oslabit.
Dostupná data navíc naznačují, že nemusí jít o planou obavu. Jeden příklad za všechny. Loňské údaje z platební bilance ukazují, že do Česka přiteklo přes 306 miliard korun portfoliových a ostatních investic, což jsou z velké části právě spekulativní sázky.
Přebytek běžného účtu platební bilance, ačkoliv byl historicky rekordní, ovšem dosáhl jen 74 miliard korun. Tolik peněz „navíc“ v zásadě česká ekonomika vygenerovala svým zahraničním obchodem (ale i díky přílivu prostředků z rozpočtu EU), po odečtení výplat dividend zahraničním vlastníkům.
Rozdíl mezi 306 a 74 miliardami je značný – a v první polovině ledna se podle všeho ještě navýšil. Naznačuje, že spekulanti zkrátka opravdu nemusí být schopni najít adekvátní eurovou protistranu, aby mohli na své sázce na korunu uspokojivě vydělat. Proto se část z nich svých korunových aktiv zbavuje a dluhopisové výnosy rostou.
To však neznamená, že koruna není podhodnocená a že nebude posilovat. Klíčovým zdrojem posilování bude i nadále přebytek běžného účtu, byť ten letos realisticky dosáhne maximálně 35 miliard korun.
Návrat koruny k rovnovážnému kurzu ale bude trvat zřejmě déle než několik hodin, dní nebo týdnů. Za rok touto dobou bude euro stát přibližně mezi 25,50 a 26 korunami.
Jedinou jistotou bezprostředně po ukončení intervencí tak zůstává nejistota, která se projeví citelnou rozkolísaností kurzu.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.