Dle řady jarních a letních prognóz měla Evropa v těchto dnech a týdnech mířit do nejhoršího stadia probíhající energetické krize. Nic takového se naštěstí nekoná. Tedy alespoň zatím.
Burzovní cena plynu v EU klesla od maxima z doby paniky konce letošního srpna o zhruba 63 procent. Samozřejmě, při ceně bezmála 126 eur za megawatthodinu se stále drží výrazně nad průměrem let 2018 a 2019, jenž činil něco přes 18 eur za megawatthodinu. Nicméně situace se pro tuto topnou sezónu zdá být den ode dne lépe a lépe zvládnutelná.
Pokud by relativně příznivé podmínky vydržely, zejména tedy neuhodily třeskuté mrazy, budou na jaře 2023 zásobníky napříč EU stále z přibližně poloviny plné. Přitom letos na konci zimy byly plné jen z nějakých 25 procent (viz graf Bloombergu níže: letošek je zachycen bílou křivkou, loňský rok modře).
Jestliže by zásobníky byly ještě i na jaře z poloviny plné, dojde k dramatickému poklesu burzovní ceny plynu. Znamenalo by to totiž, že se výrazně usnadní situace s doplněním zásobníků pro další topnou sezonu, tedy sezonu 2023 až 2024. S tak dramatickým poklesem burzovní ceny plynu by postupně výrazněji, než se nyní čeká, klesla také spotřebitelská inflace napříč Evropou. Citelně nižší ceny plynu by se totiž postupně promítaly do zmírnění cenového růstu, nebo dokonce do snížení cen všeho dalšího v ekonomice, zejména však by srazily cenu elektřiny. Ta se totiž na burze ustavuje na základě ceny závěrné, což je v současnosti cena elektřiny vyráběné právě z plynu.
Nelze čekat, že by se dramaticky ponížené ceny plynu projevily hned v nižších účtech a zálohách domácností, neboť energie se z velké části nakupují dopředu. Snížila by se však alespoň inflační očekávání domácností a firem, ta vztažená k letům 2024 a 2025. V těchto letech už by citelně ponížené ceny energií pocítily také právě domácnosti. To by také České národní bance umožnilo dříve, než se nyní převážně čeká, zahájit proces snižování úrokových sazeb. Tedy už třeba v polovině příštího roku.
Státu by se v případě výrazného poklesu cen plynu na jaře 2023 přitom už v příštím roce v porovnání s pesimistickými scénáři znatelně snížily náklady spojené se zastropováním cen. Zastropování totiž znamená, že dodavatelům energií musí dorovnat rozdíl mezi burzovní cenou a úrovní stropu. Čím níže – v porovnání s pesimistickými scénáři – burzovní cena bude, tím nižší bude částka vydaná na ono dorovnání.
Přitom stát bude mít k dispozici mimořádný výnos z mimořádných daní a odvodů. Energetické společnosti v čele s ČEZ, petrochemické podniky a velké banky přisypou do veřejné kasy na mimořádných daních a odvodech za příští rok 120 až 150 miliard korun.
Energetické společnosti svůj zisk příštího roku – a tedy daně a odvody státu – odvodí do značné míry už od cen letošních, tedy těch extrémně vysokých. Opět z toho důvodu, že energie z podstatné míry prodávají dopředu. Stát se tak může ocitnout v poměrně komfortní situaci, kdy bude zastropování dorovnávat zohledněním cen, které jsou nižší, než by odpovídalo pesimistickým scénářům, zatímco jeho mimořádné daňové a odvodové inkaso se bude odvíjet od vysokých cen roku 2022.
Pokud by relativně příznivé podmínky vydržely, zejména tedy neuhodily třeskuté mrazy, budou na jaře 2023 zásobníky napříč EU stále z přibližně poloviny plné. Přitom letos na konci zimy byly plné jen z nějakých 25 procent (viz graf Bloombergu níže: letošek je zachycen bílou křivkou, loňský rok modře).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
